bulletin...bulletin a k a d e m i c k ý Partnery Technopolisu byly dvě význačné evropské...

akad

emick

ý

OBĚ

FOTA

:STA

NIS

LAVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

ab LISTOPAD 2011bulletin 11

Centrumpolymerníchmateriálůa technologiíOtty Wichterle

Nové laboratořeotevřeli v rámciTýdne vědy a technikypředseda AV ČRJiří Drahoš,ředitel ÚMCH AV ČRFrantišek Rypáček,a místostarostka Prahy 6Veronika Vymětalová.

bulletinak

adem

ický

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Nahoře zleva: Anita Taci z Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj, rektor UK Václav Hampl,předseda AV ČR Jiří Drahoš a zakladatelé pracoviště Jan Švejnar, Richard Quandt a Josef Zieleniec.

Dole zleva: představitelé Akademické rady AV ČR Karel Aim, Jiří Chýla, Miroslav Flieger a Miroslav Tůma.

ŘeditelCERGE-EI

ŠtěpánJurajda20 LET CERGE-EI

Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium, společné pra-coviště Národohospodářského ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy,

oslavilo v říjnu 20 let od svého založení v roce 1991. Setkání 7. října 2011se vedle zakladatelů Jana Švejnara, Josefa Zieleniece a RichardaQuandta zúčastnili také současný ředitel pracoviště Štěpán Jurajda, před-seda AV ČR Jiří Drahoš, rektor UK Václav Hampl, guvernér České národ-ní banky Miroslav Singer, bývalí ředitelé, členové Výkonného a dozorčíhovýboru, absolventi a další významní hosté. Na setkání navázala dvoudenníkonference CERGE-EI: Economists Changing the World, jejímž hlavnímhostem byl Joseph Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2001.V rámci oslav se CERGE-EI stalo partnerem Fora 2000, které 10. říjnazahájil bývalý český prezident Václav Havel. „CERGE-EI si za 20 letexistence vydobylo ve světě uznání a dosáhlo výsledků, jimiž se můžepochlubit i širší veřejnosti,“ uvedl současný předseda Výkonného a do-zorčího výboru Jan Švejnar. �

lsd

1 ab

HOVOŘILI JSME STEJNOU ŘEČÍ,shrnula místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdůškováspolečný seminář Akademie věd ČR a Senátu na tolik diskutované té-ma, jak pojmout spolupráci mezi akademickou a komerční sférou. Připříležitosti společné diskuse, která se konala 4. listopadu 2011 v senátníchprostorách, převzal prof. Antonín Holý za své objevy a vývoj virostatikStříbrnou pamětní medaili Senátu.

Představitelé obou institucí – Senátu PČR a Akademie věd ČR – MilanŠtěch a Jiří Drahoš v závěrečném prohlášení k aktuálním problé-

mům spolupráce mezi akademickou a komerční sférou konstatovali,že:

1. Vztah akademické a komerční sféry je třeba založit na oboustranněvýhodných a dlouhodobých motivacích, jejichž uplatnění přinese ve vý-sledku trvalý prospěch a užitek především občanům České republiky.

2. Vzájemná spolupráce v oblastech, kde se setkávají věda, vzdělávánía průmysl, musí respektovat především následující principy:

– Výzkum prováděný v rámci akademické sféry slouží rozvoji přísluš-ných vědních disciplín bez přímé závislosti na specifických komerčníchzájmech; tento výzkum je nutnou podmínkou pro získávání kvalitativněnových poznatků, pro dlouhodobý technologický rozvoj a inovační vý-konnost české ekonomiky, ale také pro reflexi nových sociálně-kulturníchsouvislostí.

– Spolupráce akademické a komerční sféry musí vycházet z potřeb čes-ké společnosti, nelze ji však zakládat na omezování svobodného bádánía svobody tvůrčích činností – ty jsou jedním z atributů demokratickéhoprávního státu a ústavou zaručenými hodnotami, ale i jedním ze základníchpilířů budoucího hospodářského a sociálního rozvoje České republiky.

– Podstatným nositelem, tvůrcem a realizátorem inovací je firemní sféra,která inovuje produkty, služby a výrobní procesy pod tlakem udržení svékonkurenceschopnosti.

Nezbytným předpokladem vytváření nejen materiálního blahobytu, alei formování kulturních a duchovních hodnot je vysoká úroveň vzdělávánía vědy. Teprve na takových základech lze budovat skutečnou a dlouho-dobou prosperitu České republiky. �

HaM

Obálka20 let CERGE-EI 2Čechoslováci u Dunkerque 3Dvacetiny Střediska společných činností 4

Obsah, úvodníkHovořili jsme stejnou řečí 1

Téma měsíceZávěrečná zpráva auditu VaVaI 2

Zahraniční stykyVědecká spolupráce se Slovenskem 4Liblické setkání SAV a AV ČR 6Učená společnost ČR a Heidelberská akademie věd 7

RozhovorGranty pro nejlepší evropský výzkum 8

34. zasedání Akademické rady AV ČR 11Jiří Čtyroký předsedou Vědecké rady AV ČR 11

Věda a výzkumJak na alergie? 12Evropský kongres o gliových buňkách 14Raketoplány a jejich přínos pro astrofyziku 16Mezinárodní projekt cyrilometodějské bibliografie 19Diamantová lady 20

Obhajoby DSc.Úvahy o smyslu vědeckého titulu doktor věd 22

OceněníAmerický nobelista převzal medaili Karla Engliše 24Cena Europa Nostra 24Cena Jana Slavíka 25

Portréty z ArchivuWilhelm Weizsäcker 26

PopularizaceJak zlepšit komunikaci vědy 27

Kultura a společnostViola v novém hávu 28

Z BruseluIniciativy společného programování 30

KnihyEtika vědy v České republice 32Nové knihy 34Megabooks – výstava vědecké literatury 35Časopis Vesmír: 140 let a 1800 čísel 35

Resumé 36SAFMAT 36

PřílohaVýběrová řízení na řediteleveřejných výzkumných institucí I–IV

o b s a h 1 1 / 2 0 1 1

AKADEMICKÝ BULLETIN

Vydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392

Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356,e-mail: [email protected]

Redakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: [email protected];Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: [email protected];fotografie: Mgr. Stanislava Kyselová (skys), tel.: 221 403 332, e-mail: [email protected];tajemnice redakce: Bc. Markéta Pavlíková (MaP), tel.: 221 403 513, e-mail: [email protected]řeklad resumé: Luděk Svoboda, John Novotney; jazyková korektura: Irena Vítková,tel.: 221 403 289, e-mail: [email protected]

Redakční rada: předseda – PhDr. Jiří Beneš; členové – RNDr. Antonín Fejfar, CSc., Ing. Pavol Ihnát,PhDr. Antonín Kostlán, CSc., prof. RNDr. Ing. Michal V. Marek, DrSc., doc. RNDr. Karel Oliva, Ph.D.,Ing. Karel Pacner, doc. RNDr. Eva Zažímalová, CSc.

Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: [email protected]

Příspěvky přijímáme e-mailem na adresu [email protected] si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku ručí autor.

Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola; http://abicko.avcr.cz.AB 11/2011 vychází 18. listopadu 2011.

bulletinak

adem

ický

Partnery Technopolisu byly dvě význačné evropskéinstituce, které se zaměřují na studium systémů

výzkumu a inovací: Manchester Institute of Innovationand Research a rakouský institut Joanneum Research,dále Center for Higher Education Policy Studies(CHEPS) z univerzity v Twente, které se orientuje naoblast vysokoškolské výuky, evropský specialista nabibliometrii Centre for Science and Technology Studies(CWTS) z univerzity v Leidenu a slovenská společnostPeritus, která má zkušenosti v oblasti práv k duševnímuvlastnictví. Velikost a odborná síla konsorcia odpovídáambicióznímu zadání zakázky, které pokrývalo praktic-ky všechny oblasti týkající se systému výzkumu, vývojea inovací (VaVaI) v ČR. Podle vyjádření zkušenýchčlenů konsorcia se projekt hodnocení výzkumu s takkomplexním zadáním dosud nikde nerealizoval.

Výsledkem osmnáctiměsíční práce je obsáhlá závě-rečná zpráva, která na více než dvanácti stech stra-nách předkládá zjištění o různých aspektech českéhosystému VaVaI, porovnání s osvědčenou zahraničnípraxí, varování před nebezpečími skrytými v českémsystému a konkrétní doporučení, jak odstranit závažnénedostatky a zlepšit fungování a efektivnost systému.Zpráva je rozdělena do osmi částí, které spojuje a do-plňuje syntetická zpráva.� V první části předkládá Joanneum Research po-

drobné zhodnocení veřejných výdajů na VaVaI v ČR.Přestože mnohé údaje a závěry jsou účastníkůmčeského systému VaVaI dobře známy, zpráva jecenná tím, že představuje nezávislý pohled zvenčídoplněný o kvalifikovaná srovnání se zahraničím.Konstatuje, že podíl účelového financování výzkumuv ČR je neobvykle vysoký, a nedoporučuje ho dálezvyšovat. Systém financování má reflektovat strate-gické zájmy země a jeho celkovou úroveň je třebazvýšit. Programy VaVaI se nemají omezovat jen navýstupy, ale mají zahrnovat promyšlené nástroje proposilování spolupráce podniků s akademickou sférou,

2ab

Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČRa implementace výsledků do strategických

dokumentů je jedním z tzv. individuálních projektůnárodních pro oblast terciárního vzdělávání,

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVAAUDITU VaVaI

t é m a m ě s í c e

Konsorcium šestizahraničních

institucívedla britská

organizaceTechnopolis Group

v čele s ErikemArnoldem.

vzdělávání odborníků a rozšiřování vzájemné spolu-práce mezi výzkumnými ústavy a vysokými školami.

� Druhá část, jejímž garantem byl Technopolis, obsa-huje velmi kritický pohled na systém řízení VaVaIv ČR a zejména na roli, kterou v něm má Rada provýzkum, vývoj a inovace. Česká republika velmi nut-ně potřebuje zákon o státní službě. Rozhodnutí,která se v jiných zemích spíše opírají o partnerstvíúčastníků systému založená na vzájemné důvěře,jsou u nás naopak odosobňována a centralizována.Reforma systému VaVaI z roku 2008 se nedokázalavyrovnat s politickou nestabilitou a s hlubokou nedů-věrou k vládě a státní správě. RVVI se zaměřuje namikromanagement a podrobná rozhodnutí o finan-cování a místo odborného poradního tělesa vytváře-jícího dlouhodobé strategické koncepce se stávávýkonným orgánem typu ministerstva pro vědu. Dů-sledkem je zvětšující se odstup mezi rozhodnutímio podpoře VaVaI a účastníky systému, absence stra-tegických informací o potřebách a příležitostech, pře-vážně soutěžní a tudíž nestabilní financování VaVaIz veřejných zdrojů a skutečnost, že iniciativy typu OPVaVpI představují spíš hrozbu než příležitost.

� Třetí část vypracovaná rovněž Technopolisem s pod-porou bibliometrické analýzy CWTS je věnovánatématu, které je v posledních letech předmětem ost-rých diskusí a zdrojem neshod mezi aktéry VaVaI:kvalitě výzkumu, způsobům jeho hodnocení a institu-cionálního financování. Česká republika postrádákulturu hodnocení. Postupy hodnocení výzkumuv ČR mají závažné systémové nedostatky. Omezujíse na kvantitativní měření výstupů, pomíjejí kvalita-tivní vyhodnocování přínosů, dopadů a relevance,a proto vůbec neplní hlavní funkce hodnocení: sledo-vat, zda hodnocená činnost směřuje ke stanovenýmcílům, vyhodnocovat, zda a do jaké míry je cílů dosa-hováno, a poskytovat nástroj k vytváření strategií.Hodnocení programů na všech úrovních postrádá

výzkumu a vývoje, které v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnostrealizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Důležitou součástí projektu

byla veřejná zakázka, kterou na základě výběrového řízení realizovalo od dubna 2009do října 2011 konsorcium šesti renomovaných zahraničních institucí. Zodpovědnost za celou

zakázku převzala organizace Technopolis Group působící v devíti evropských zemích.

standardy hodnocení, které přesahují pouhé počítánívýsledků a zaměřují se i na společenský přínos a do-pad projektů, programů a resortních a národních politik.� Čtvrtá část věnovaná oblasti práv k duševnímu vlast-

nictví, kterou vypracoval Technopolis ve spoluprácis Peritusem, konstatuje celkově nízkou úroveň pově-domí o této oblasti v českém inovačním systému, a tozejména na úrovni státní správy a řízení vysokýchškol a výzkumných institucí. Tato část doporučuje za-vést na ministerstvech systém osobní odpovědnostiza tuto oblast a eliminovat negativní dopad metodikyhodnocení, která přikládá váhu průmyslovým vzorůma mechanicky počítá patenty bez rozlišení jejich hos-podářského dopadu. Tematicky navazuje pátá částzaměřená na analýzu vztahů mezi oblastmi výzku-mu a průmyslu, jejímž garantem byl JoanneumResearch. Podrobný rozbor rolí a přístupů jednotli-vých aktérů a mezinárodní srovnání doplňují SWOTanalýza složitých vztahů a množství doporučení.

� Vyhodnocením stavu mezinárodní spolupráce vevýzkumu se v šesté části zabývaly Manchester Insti-tute of Innovation Research spolu s Technopolisem.Z bibliometrické analýzy vyplývá, že v této oblasti do-minují ústavy Akademie věd a Karlova univerzita.Hodnotitelé dospěli mj. k závěru, že brzdou rozvojemezinárodní spolupráce jsou kromě fragmentace vý-zkumu malá velikost výzkumných skupin a nedosta-tek strategického řízení jako důsledek nedostatečnéinstitucionální podpory. Je také třeba posílit koordi-naci mezi jednotlivými aktéry.

� CHEPS vypracoval poměrně rozsáhlou analýzu si-tuace v oblasti lidských zdrojů doplněnou o srovnánís příklady dobrých postupů v evropských zemích.Hlavní doporučení zahrnují systematický přístupk zavádění politických a strategických opatření,včasné plánování finančních zdrojů pro udržitelnostinfrastruktur vybudovaných v rámci OP VaVpI, posí-lení řízení lidských zdrojů na centrální institucionální

3 ab

Na konferencik závěrečnézprávě audituVaVaI vystoupilmezi jinými takéWolfgang Poltz rakouskéhoinstitutuJoanneumResearch.

úrovni, zvýšení příjmů doktorandů a vytvoření mezi-resortní strategie pro koordinaci imigrační politiky.

� Poslední část věnovanou bibliometrické analýzevýzkumné produkce ČR v mezinárodním kontextu,doplněnou o rozsáhlou tabulkovou přílohu, připra-vilo CWTS.

Nejdůležitější závěry shrnuje syntetická zpráva.Ústředním problémem je vysoká míra cynismu

a nestability v politickém životě a s tím související ne-dostatek důvěry na všech úrovních, zejména nedů-věry k vládě. Podíl účelového financování je riskantněvysoký, je třeba posílit stabilitu institucí. Přílišná cen-tralizace rozhodování brání aktivnímu zapojení účast-níků systému. Celkovou úroveň státní podpory VaVi podíl soukromých zdrojů je třeba zvýšit. Používanámetodika hodnocení je zcela nevhodná. Je třeba vy-tvořit strategii mezinárodní spolupráce a strategii prooblast práv k duševnímu vlastnictví.

Podrobně prostudovat závěrečnou zprávu auditurozhodně není snadný úkol. Aktéři systému VaVaIv ČR, zejména ti na manažerských pozicích, by sevšak neměli nechat rozsahem zprávy odradit. Získalijsme unikátní, nesmírně poučný a cenný odbornězpracovaný materiál, který poskytuje nezávislý pohledna scénu českého systému VaVaI. Materiál, který ote-vřeně sděluje povzbudivé i nepříjemné pravdy a kterýnesmí zapadnout, chceme-li skutečně zlepšit fungová-ní systému VaVaI, pozvednout jeho úroveň a přispětke zvýšení konkurenceschopnosti ČR. Je čas přestats amatérismem založeným na subjektivních dojmech.Některá závažná zjištění, varování a doporučení bylaobsažena již ve dvou průběžných zprávách auditu,které byly prezentovány na konferencích pro odbornouveřejnost. Zodpovědné orgány je bohužel zatím ne-braly vážně a jejich představitelé se vyhýbali otevřenédiskusi na konferencích k závěrům auditu.

Převzetím závěrečné zprávy auditu projekt nekončí.Úkolem projektového týmu v následujících několikaměsících bude navrhnout jak získané informace a do-poručení implementovat do strategických dokumentůčeského systému VaVaI. Na výstupy tohoto projektuby měl navázat i připravovaný IPn Efektivní systémhodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací.

Množství a závažnost zjištěných problémů českéhosystému VaVaI ukazuje, co všechno bylo v minulých le-tech zanedbáno nebo pokaženo. K výsledkům audituse od počátku tvořily dva krajní názory. Ten, který se jesnažil bagatelizovat nebo zpochybňovat, pod tíhou věc-ných argumentů postupně slábl. Ten druhý považovalaudit za zbytečný, protože přece o mnohých problémechvíme a dlouho na ně upozorňujeme. To je do velké mí-ry pravda. Vzniká otázka, proč tomu tak je. Odpověďna ni je klíčem k budoucnosti naší vědy a vzdělanosti.

Závěrečnou zprávu a prezentaci zástupců konsor-cia na konferenci naleznete na http://audit-vav.refor-my-msmt.cz/soubory-ke-stazeni/. �

JIŘÍ RÁKOSNÍK,Matematický ústav AV ČR, v. v. i.

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AB

hodnocení ex-post. Meto-dika hodnocení je reduk-cionistická, omezuje se jenna minulost a postihuje jenvelmi úzký úsek fungováníinstituce. Rozhodně by seměla přestat používat. Proúčely hodnocení institucíby se měla nahradit infor-movaným peer-review bezmechanických vazeb narozdělování peněz. V ob-lasti účelového financová-ní je třeba zavést obecné

bulletinak

adem

ický

Slovenská akademie věd je samosprávnou vědec-kou institucí neuniverzitního typu, jejíž činnost se

zaměřuje na rozvoj vědy, vzdělanosti, kultury a eko-nomiky a zvláště také na realizaci základního a apli-kovaného vědeckého výzkumu v souladu se státnípolitikou v oblasti vědy a techniky. Je nejvyšší vědec-kou institucí na Slovensku a sídlí v Bratislavě.

Její kořeny sahají až do 16. a 17. století, do obdo-bí, které je charakteristické zrodem moderní vědy. Doté doby byly jedinými vědeckými institucemi klasickéuniverzity. Vznikající akademie navazovaly na stře-dověkou platonskou tradici. Věrný jí byl první pokusv roce 1735, kdy se Matej Bel snažil založit první uče-nou společnost typu akademie na Slovensku (Societaslitteraria). V roce 1771 byl rakouskécísařovně Marii Terezii předložen ná-vrh na založení akademie v Bratislavěpodle vzoru berlínské a petrohradskéakademie; zůstalo ovšem jen u ná-vrhu. O několik let později, v roce1792, vznikla na podnět vlastenec-kých filologů Slovenská učená společ-nost, v roce 1844 z iniciativy sloven-ského národního buditele ĽudovítaŠtúra povstal celonárodní kulturní

4ab

Jeden z posledních článků cyklu o zahraničních partnerech AV ČR věnujemeSlovenské akademii věd. Autoři jednotlivých příspěvků zaměřili krom samotné spolupráce

pozornost k historii i struktuře partnerských organizací stejně jako jejich podílůmna výzkumu v té které zemi. Slovenská akademie věd je zvláštním případem:

valná část její minulosti je spjata s dějinami AV ČR, jelikož obě instituce byly ještědo nedávna součástí společné Československé akademie věd (ČSAV).

VĚDECKÁ SPOLUPRÁCESE SLOVENSKEM

z a h r a n i č n í s t y k y

Setkání delegacíAV ČR a SAV

ve Smolenicích19.–20. října 2010.Předseda AV ČR

Jiří Drahošv rozhovoru

s předsedou SAVJaromíremPastorkem

a SilviíPastorkovou.

Andrej Kmeť,slovenskýarcheolog,

etnograf, geolog,historik a botanik

spolek Tatrin. Teprve až v roce 1892 podal AndrejKmeť návrh (zveřejněn byl ve Slovenských národ-ních novinách) na založení slovenské vědecké spo-lečnosti typu akademie. V červenci 1942 byla založe-na Slovenská akademie věd a umění (SAVU), kterápůsobila až do založení Slovenské akademie věd(SAV) v roce 1953 zákonem Slovenské národní radyč. 1/1953 Sb. Tehdy jmenoval sbor pověřenců prvníchdvanáct akademiků. V roce založení měla akademie200 pracovníků, avšak koncem roku 1953 v ní působilo663 pracovníků na 37 vědeckých pracovištích převáž-ně převzatých z původní SAVU. Základními organi-začními formami vědecké práce v té době byly sekce(společenských věd, biologických a lékařských, země-dělských a přírodovědných, technických věd). V roce1962 se ale tyto sekce zrušily a namísto nich bylo zří-zeno 12 kolegií začleněných do tří oddělení věd: ma-tematicko-fyzikálních, chemicko-biologických a spo-lečenských věd. V roce 1983 se struktura odděleníSAV reorganizovala: jednotlivá kolegia se začlenilado oddělení o neživé přírodě, oddělení o živé příroděa oddělení společenských věd.

Od roku 1960 až do zániku Československa v roce1992 byla SAV součástí Československé akademievěd (ČSAV).

V současnosti má SAV 70 organizačních jednotek,z toho 46 rozpočtových a 24 příspěvkových organizací.Do 1. oddělení věd o neživé přírodě spadá 15 vědec-kých ústavů, do 2. oddělení věd o živé přírodě a che-mických věd 22 vědeckých ústavů, do 3. oddělení vědo společnosti a kultuře 20 vědeckých pracovišť.

Nejvyšším samosprávným orgánemSAV je Sněm SAV. Výkonným samo-správným orgánem je PředsednictvoSAV v čele s předsedou SAV, kteréhona návrh Rady vědců SAV jmenujea odvolává vláda Slovenské republiky.Členy Předsednictva SAV jsou dálemístopředsedové a vědecký tajemník,které na návrh Předsednictva SAVjmenuje a odvolává vláda Slovenskérepubliky, a další volení členové.

FOTO

:VLA

DIM

ÍRŠM

IHUL

A,AR

CHIV

SAV

FOTO

:WIK

IMED

IACO

MM

ONS

Do struktury patří rovněž 13 společných pracovišť;zajišťují služby pro celou Akademii. Slovenská aka-demie věd vydává 53 vědeckých a odborných časo-pisů a osm ročenek. Při SAV působí 49 vědeckýchspolečností.

Ústavy akademie se ve spolupráci s vysokými ško-lami podílejí zejména na vzdělávání mladých vědcůi na pedagogických aktivitách na vysokých školách.Prostřednictvím bilaterálních a multilaterálních vědec-kých mezinárodních a domácích projektů (zdroje SAVzískává především ze strukturálních fondů EU a díkyčlenství v mezinárodních asociacích a institucích) vyvíjíSAV rozsáhlou mezinárodní spolupráci, čímž začleňujeslovenskou vědu do nadnárodního kontextu.

Zvláštní postavení mezi spolupracujícími partneryzaujímá Akademie věd ČR. Přestože od rozděleníobou Akademií uplynulo již bezmála 20 let, lze beznadsázky mluvit o nadstandardních vzájemných vzta-zích a spolupráci. Stávající situace odráží společnouminulost, trvalost osobních i institucionálních vztahůa oboustrannou blízkost i totožnost problémů, jimž če-lí v nových podmínkách politického i ekonomickéhorozvoje. Právě vzájemná blízkost a podobnost situaceumožňuje pomáhat si a vzájemně se podporovat v kri-zových okamžicích, jimiž prochází naše země. Za pří-klad si vezměme otevřený dopis vedení AV ČR adre-sovaný vládě Slovenské republiky, jenž upozorňovalna neblahé dopady na budoucí vývoj země kvůli pře-kotnému krácení rozpočtu SAV. Nadstandardní vzá-jemné vztahy dokládá rovněž tradice každoročníchpracovních setkání vedení obou akademií, na nichž seprojednávají společné postupy vůči tuzemským i za-hraničním společným partnerům, stejně jako vůči sub-jektům i iniciativám EU či postojům v rámci V4 (o le-tošním setkání SAV a AV ČR viz také str. 6).

Vědeckou spolupráci badatelé tradičně realizují nazákladě bilaterální smlouvy a prováděcích protokolůpodepisovaných každé tři roky (poslední byl pode-psán v listopadu 2008 na léta 2009–2011), jež aktua-lizují seznam společných prioritních témat (aktuálníseznam jich obsahuje 21). Objemově i počtem zapo-jených vědeckých pracovníků patří spolupráce se

5 ab

Zasedá SněmSlovenskéakademie věd,o situaciv Akademiiinformujejejí předsedaJaromír Pastorek.

Observatoř ASÚna Lomnickémštítě ve VysokýchTatrách dostalav červnu t. r.unikátní zařízení,jediné v Evropěa jedno ze dvouna světě– koronálnímultipolarimetr(CoMP),který umožňujeměřit magnetickéa rychlostní polesluneční korony.

SAV k největším. Roční kvóta určená na výměnnépobyty je 120 týdnů pro každou stranu. Výjimečnostvztahů potvrzuje i existence speciální kvóty pro mladévědecké pracovníky, neboť se zástupci obou akademiídohodli, že budou každoročně přijímat nad rámec reci-proční výměnné kvóty mladé vědecké pracovníkyk dlouhodobým stážím (do tří měsíců). Dalším příkla-dem jsou studijní pobyty vědců nad rámec recipročnívýměny členů Česko-slovenské komise historiků.K úspěšným příkladům dvoustranné spolupráce čes-kých a slovenských vědců patří také prioritní témata,která jsou realizována v rámci dvoustranné dohody.Jejich tematický a oborový záběr sahá od teorie čísela výzkumu kataklyzmických proměnných přes stu-dium endogenních kardioprotektivních mechanismůpři ochraně myokardu před ischemií a klasifikaci syn-taxonů xerotermní vegetace až po Slovanský jazyko-vý atlas a politický, sociální a kulturní vývoj v českýchzemích a na Slovensku.V současné době se v rámci příprav k podpisu Pro-váděcího protokolu na léta 2012–2014 předkládajínávrhy prioritních témat. Jejich počet potvrzuje trvalýzájem o dvoustrannou spolupráci se slovenskýmipartnery. �

ANDRZEJ MAGALA,Referát zahraničí SSČ AV ČR, v. v. i.

FOTO

:VLA

DIM

ÍRŠM

IHUL

A,AR

CHIV

SAV

FOTO

:ARC

HIV

ASÚ

SAV

bulletinak

adem

ický

Program letošního jednání tvořila výměna po-znatků o financování vědy a výzkumu a o po-

stavení a zapojení v Evropském výzkumném pro-storu (European Research Area – ERA). O aktivi-tách ERC informoval místopředseda Evropskévýzkumné rady prof. Pavel Exner. Velkou pozor-nost účastníci věnovali také zkušenostem a výsled-kům letošního hodnocení vědeckých organizací.Dalším diskutovaným tématem byla spolupráceAkademií věd v rámci V4 včetně navržení témat propříští setkání AV V4, které se uskuteční ve dnech29.–30. listopadu 2011 v Kongresovém centruSlovenské akademie věd. Po ukončení jednánív Liblicích odjely obě delegace do Nelahozevsi,kde si prohlédly interiéry zámku a při obědě po-kračovaly v neformálních rozhovorech. Závěremúčastníci navštívili Památník Antonína Dvořákav jeho rodném domě.

Za Akademii věd České republiky se jednánízúčastnila delegace ve složení: předseda prof. JiříDrahoš, místopředseda pro III. vědní oblast, prof.Jaroslav Pánek, člen předsednictva AR Ing. PetrBobák, CSc., člen předsednictva AR prof. Petr Ráb,člen AR a předseda Rady pro zahraniční stykyprof. Jan Palouš, člen AR Ing. Vladimír Nekvasil,DrSc., členka AR, PhDr. Ivana Laiblová Kadleco-vá a ředitelka Odboru mezinárodní spolupráce,který pravidelné setkání obou institucí organizačnězajišťoval, RNDr. Veronika Palečková.

6ab

Setkání vedení Akademie věd ČRa Slovenské akademie věd v čeles předsedy Jiřím Drahošema Jaromírem Pastorkem hostilove dnech 3.–4. října 2011Konferenční centrum AV ČR– zámek Liblice. Vztahy mezi oběmaakademiemi jsou velmi blízké díkyhistorické tradici a každoročnísetkání jejich představitelů majíneformální a otevřený ráz.Delegace se vzájemně informujío svých problémech i úspěších,vyměňují si poznatky z důležitýchoblastí společného zájmu a hledajíspolečná stanoviska.

LIBLICKÉ SETKÁNÍ SAV A AV ČR

z a h r a n i č n í s t y k y

PředsedaSlovenské

akademie vědJaromír Pastorek

a předsedaI. komory

Sněmu SAVKarol Iždinský

při úvodnímzasedání

Za Slovenskou akademii věd se jednáni zúčast-nili: předseda prof. Jaromír Pastorek, předsedaI. komory Sněmu SAV Ing. Karol Iždinský, CSc.,místopředsedkyně pro ekonomiku PhDr. Viera Ro-sová, CSc., místopředsedkyně pro výzkum RNDr.Eva Majková, DrSc., místopředsedkyně pro vzdě-lávání a doktorandské studium prof. Daniela Ježová,místopředseda pro II. vědní oblast doc. Albert Breier,místopředseda pro III. vědní oblast Mgr. ĽubomírFalťan, CSc., člen Předsednictva a předseda Akre-ditačí komise prof. Peter Samuely a vedoucí sekre-tariátu předsedy SAV JUDr. Antonia Štaffová. �

MILUŠE VYHNANOVSKÁ,Kancelář Akademie věd ČR

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AB

Na rozdíl od Učené společnosti má Heidelberskáakademie věd mnohonásobně vyšší rozpočet,

protože na svém území plní v oblasti humanitnícha sociálních věd také funkci našich grantových agentur.Jistý rozdíl spočívá i v tom, že českého hosta překva-pí na schodišti budovy akademie věd v Heidelberguportréty dvaceti šesti nositelů Nobelovy ceny, kteříbyli jejími členy nebo s ní byli pracovně spojeni.

Předmětem rozhovorů v pražské Lannově vile, ježz naší strany vedli zástupci všech čtyř sekcí Učenéspolečnosti, prof. Mojmír Petráň, prof. Aleš Pultr,prof. Pavel Kratochvíl, prof. Ivan Hlaváček a prvnímístopředseda prof. Petr Pokorný, byly problémysoučasné společnosti, které politici ani finanční kapi-tál nemohou (neměli by) řešit bez konzultací s kom-petentními vědci. Šlo například o energetiku, změnyklimatu nebo lékařskou etiku v oblasti přírodních věd,o definici Evropy, evropského dědictví, o vztah Čechůa Němců ve 20. století v oblasti věd humanitních.Konkrétním výsledkem byla dohoda, že oba učenésbory připraví konferenci s veřejným diskusním pa-nelem na předběžně formulované téma Přírodní vědya medicína: důsledky a současná odpovědnost. Dálenám Heidelberská akademie věd do jara ohlásí kon-krétní jí sponzorované výzkumné záměry, které nasvých pracovištích iniciovaly skupiny mladých ně-meckých vědců a na nichž budou moci participovatnaši mladí kolegové. Podmínkou je, že vytvoří nejmé-ně tříčlenný tým, jenž na řešení daného problému bu-de s německými kolegy spolupracovat.

7 ab

MístopředsedaUčenéspolečnosti ČRPetr Pokorný(vlevo)a prezidentHeidelberskéakademie vědHermann Hahnv budově AV ČRna Národní třídě

Německého hosta přijal i předseda AV ČR prof. JiříDrahoš. Prezident HAW prof. Hermann Hahn si pro-hlédl reprezentativní budovu Akademie věd ČR naNárodní třídě a s velkým zaujetím rovněž některépražské pamětihodnosti. �

PETR POKORNÝ,místopředseda Učené společnosti ČR

Na pozvání Učené společnosti České republiky přicestoval do Prahy 6. října 2011prezident Heidelberské akademie věd (HAW) prof. Hermann Hahn. Prof. Hahn reprezentujeněmeckou zemskou vědeckou instituci Bádenska-Württemberska srovnatelnous naší Učenou společností co do počtu členů, lidnatosti území, z něhož jsou její členové,i co do doby vzniku v 18. století.

UČENÁ SPOLEČNOST ČRA HEIDELBERSKÁ AKADEMIE VĚD

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Učená společnost České republikysi Vás dovoluje pozvat na přednášku prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, CSc.

České knihovny ve víru dějin

Přednášku uvede a diskusi bude řídit prof. PhDr. František Šmahel, DrSc., člen Učené společnosti ČR.Přednáška se koná v úterý 22. listopadu 2011 od 15:00 hod. v místnosti č. 206,

budova Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1.

Informace: PhDr. Jiřina Jedináková, Učená společnost ČR,tel.: 221 403 384, e-mail: [email protected].

bulletinak

adem

ický

Pane profesore, vytvoření Evropské výzkum-né rady bylo inspirováno americkou Národnívědeckou nadací, což je nezávislá vládní agen-tura ve Spojených státech, i dalšími podobnýmiorganizacemi. Je pro Evropskou vědeckou raduvýhodou, že se můžete poučit z chyb i úspěchůorganizací s dlouholetou tradicí? Vždyť např.NSF působí už více než 60 let.

Ve vědecké komunitě se již delší dobu vědělo, žesoutěžit o granty se má na celoevropské úrovni.Problém ovšem byl, jak tuto informaci dovést k po-vědomí a pozornosti politiků. Někdy před sedmi ne-bo osmi lety se podařilo, možná jako malý zázrak,že evropské politické špičky konečně začaly chápat,že je to nutnost. Mohu citovat sira Davida Kinga,v té době poradce britského předsedy vlády: „Uvě-domte si, že i Velká Británie je příliš malá na to, abysoutěžila ve světovém měřítku.“

8ab

Evropská výzkumná rada (ERC)– první grantová agentura působící

na starém kontinentu bez ohleduna hranice států – oslaví zanedlouho

pět let působení. Jejím úkolem je poskytovatpodporu nejkvalitnějším projektům,a to co nejjednodušším způsobem.Jedním z členů dvacetidvoučlenné

Vědecké rady ERC, a odnedávna takéjejím místopředsedou, je český matematický

fyzik prof. Pavel Exner, jehož kancelářnaleznete ve druhém patře budovy Akademie věd

na Národní třídě. Od doby, kdy ERC zahájilačinnost udělením prvních startovních grantů

následovaných granty „pokročilými“,rozdělila již přes čtyři miliardy eur.

GRANTY PRO

r o z h o v o r

Co se týká druhé části otázky, soutěžit s NSFs její více než šedesátiletou tradicí je samozřejměvýzva. Začínali jsme v říjnu 2005, v té doběEvropská výzkumná rada legálně neexistovala,a když se její vědecká rada poprvé sešla, bylonám řečeno, že za rok a něco má systém fungo-vat. A začal. Evropská výzkumná rada poté bylaběhem německého předsednictví v únoru 2007legálně uvedena do života kancléřkou AngelouMerkelovou. Vzápětí jsme vyhlásili první výzvupro startovní granty, která téměř skončila kata-strofou, protože počet přihlášek byl oproti opti-mistickým odhadům asi trojnásobný, více než de-vět tisíc. Nicméně přežili jsme, a to i další výzvy,a momentálně se zdá, že za čtyři roky našehofungování se podařilo ERC vybudovat velice sluš-nou reputaci.

V době, kdy se uvažovalo o sídle pro nověvzniklou radu, na něj aspirovala i Praha. Pročnakonec zvítězil Brusel?

Myslím si, že převážil argument jednoduchosti.Struktura je napojena na řadu evropských institucía z mnoha hledisek je jednodušší existovat v Bru-selu. Zpočátku vědecká rada zasedala pokaždév jiném evropském městě, protože bylo nutné,abychom dali najevo svou přítomnost. V součas-né době už více než polovinu zasedání pořádámev Bruselu.

Evropská výzkumná rada považuje za základníkámen svých aktivit dobře fungující systémhodnocení peer-review. Nakolik jej bylo potřebadále zdokonalovat?

O peer-review platí asi to, co říkal Winston Churchillo demokracii: Je to špatný systém, ale všechny os-tatní jsou mnohem horší. S dobrým peer-review po-chopitelně naše činnost stojí a padá. Dnes hodnotíprojekty čtyřikrát 25 panelů – to znamená, že mámena půldruhého tisíce členů panelů. Vybíráme je vel-mi pečlivě, protože relevance jejich názorů děláERC tím, čím je.

Hodnoticí komise jsou složeny z obecně uzná-vaných vědců. Pocházejí všichni hodnotiteléz Evropy, a pokud ano, je jich dost?

Odpověď zní ne. Hodnotitele si vybíráme podlejejich profilů, vědecké výkonnosti, znalostí. Hledá-me je i mimo Evropu. Jednotlivé panely se vzájem-ně liší, ale některé mohou mít až třetinu mimo-

evropských členů. Není to samozřejmě jednoduché,protože dvakrát po sobě cestovat z Ameriky neboještě vzdálenějších zemí do Bruselu není příjemné.Jak už jsem uvedl, máme necelého půldruhého tisícečlenů panelů a v budoucnosti jich budeme potřebo-vat ještě více. Je to nelehký úkol, protože u každé-ho musíme pečlivě hlídat kvalitu a kde hledat tolikkvalitních lidí…

Na druhou stranu vycházejme z toho, že mámev kategorii pokročilých grantů momentálně řádo-vě kolem tisíce grantů, jejichž příjemci jsou přiro-zenými kandidáty v době, kdy neslouží v jinémpanelu.

Dá se ale předpokládat, že i hodnotitel budechtít žádat o grant. Co se děje v takové situaci?A jak dlouho členství v panelu trvá?

Samozřejmě to musíme dovolit, ovšem zároveňmusíme pečlivě sledovat konflikt zájmů. Podle sou-časných pravidel nemůžete v době, kdy sloužítev panelu, o grant žádat. Musíte počkat minimálněrok, a pochopitelně pokud máte grant, platí pro vástaké příslušná omezení.

Člen panelu v něm může sloužit maximálně čtyři-krát, předseda maximálně třikrát. Současné pane-ly existují ve dvou sadách, to znamená, že se stří-dají po roce. Hovoříme samozřejmě o špičkáchv daném oboru, takže je nutné zajistit, aby titovědci nebyli ze soutěže po dobu pěti a více let vy-loučeni. V praxi může takový člověk rok sloužitv jednom panelu a příští rok v jiném požádat o grant.Dodám ještě, že i členové panelu sami cítí, jak jenutná obměna. Jeden z nich to vyjádřil slovy: Wedo not want to be a baron class – nechceme býtšlechtou.

ERC se pyšní, že je schopna administrovatsvůj chod velmi efektivně…

Nikdo nemá rád byrokraty, ale kvalifikované ad-ministrátory nutně potřebujeme. Jako výkonnáagentura máme asi 380 lidí, kteří musí úřednězpracovat celou agendu. Existuje určité pravidlo,kolik je schopen jeden úředník obsloužit milionů.Musím s pýchou říci, že ERC na tuto administrati-vu vydává pod 3 % svého rozpočtu, což je méněnež u NSF a jiných srovnatelných agentur. Agen-tura je pod silným dohledem Evropského parla-mentu a to, kolik peněz se vydá na její chod, jeprvní otázka, která při slyšení v Evropském parla-mentu zaznívá.

9 ab

Celkový rozpočet ERC, z něhož podporujeprojekty nejlepších a nejkreativnějších vědcůz Evropy, činí na období let 2007–2013 celkem7,5 miliardy eur. Každým rokem se částka na udí-lení grantů zvyšuje. Podaří se i v době finančníkrize tento trend nadále podporovat?

Rozpočet byl schválen před zahájením 7. rámco-vého programu a peníze jsou k tomu účelu vyvede-ny. Zásadní otázkou je nyní pokračování v dalšímrámcovém programu, který nese „překrásný“ názevHorizont 2020. Abychom mohli v našem úsilí vy-trvat, musí být rozpočet ERC pro následující rámco-vý program odpovídajícím způsobem navýšen.Uvědomte si, že od počátku činnosti v roce 2007rostou ročně vydávané sumy lineárně z počáteč-ních 300 milionů na částku zhruba 1,7 miliardy v ro-ce 2013. Pokud má zůstat zachována minimálnětato úroveň pro další rámcový program, je nutné,aby pro něj byl rozpočet přinejmenším zdvojnáso-ben. Vždy jde o záležitost velmi komplikovanýchjednání. Pro srovnání připomenu, že když se v roce2005 před zahájením 7. RP poprvé vážně začaloo ERC mluvit, počáteční uvažovaná částka ve výši17 miliard se během krátké doby scvrkla na zmíně-ných 7,5 miliardy. Nedávno jsem slyšel komisařkupro výzkum Máire Geoghegan-Quinn, která uvádě-la, že celková suma, o níž se uvažuje pro 8. rámco-vý program, samozřejmě zdaleka nejen na ERC,představuje okolo 80 miliard. Opakovaně vyzdvi-huje, že rámcový program obsahuje dvě úspěšnéčásti, a to je ERC a program Marie Curie, zatímconetworking, neboli česky sítě, nejsou považoványza příliš efektivní, a zřejmě se zamýšlí vyhradit jimodpovídající místo.

Snahou ERC je přilákat na pracoviště staréhokontinentu vědce z mimoevropských zemí. Je-den z největších potenciálů leží v Indii a Číně,které v současné době do vědy a výzkumu rov-něž investují obrovské prostředky. Představite-lé Evropské vědecké rady tyto země navštěvují.Jakou formou vybízejí tamní vědce, aby si zažá-dali o grant ERC, který je podmíněn právě pracív Evropě?

Soutěž o talent je v dnešním světě velmi tvrdá.Víme například, že Evropa soustavně ztrácí své ta-lenty ve prospěch Spojených států. Když se podí-váte na Nobelovy ceny za posledních 20–30 let,vedou Spojené státy – ale velká část jejich nobe-listů se narodila a byla vychována v Evropě. Naším

NEJLEPŠÍ EVROPSKÝ VÝZKUM

bulletinak

adem

ický

cílem tedy je přitáhnout alespoň část těchto talentůzpět do Evropy a také se snažit získat talentovanélidi z jiných částí světa. Do zemí, které jste jmeno-vala, jezdíme, agitujeme na velkých konferencích,na kongresech máme své stánky. Například na loň-ském mezinárodním matematickém kongresu v in-dickém Hajdarábádu mi organizátoři vyhradili hodinu,kdy jsem mohl před početným publikem vysvětlit,co program ERC znamená a jaké má výhody. Mu-sím však přiznat, že právě s touto částí naší činnos-ti nejsme spokojeni a podíl lidí, které se nám daříz mimoevropských zemí získat, je mnohem nižší,než bychom si přáli.

10ab

r o z h o v o r

Pavel Exnera Jiří Drahoš

na letošním setkáníSAV a AV ČR

v Liblicích

práce, z konferencí – víte, kdo co dělá, jaké jsou jehoči její silné stránky.

Zmínili jsme, že Amerika odčerpává talentyvzdělané v Evropě, tedy i nám. V Česku nyníprocházíme vleklou reformou školství – jak ma-tematický fyzik vidí budoucnost této oblasti přivšech těch reformách?

Mám o ni obavy, protože svět je velmi soutěživýa úroveň našeho školství rozhodně nestoupá. Sestejným problémem se potýkají i jiné evropské země,kde znalí lidé pláčou nad upadající úrovní zejména vevědách. Ovšem v každé zemi zažívají vzestupy a pá-dy. Kdysi jsem zpovídal jednoho ctihodného koleguz Caltechu, který si stěžoval, že z výuky středoškol-ské matematiky v Americe absolutně vymizely dů-kazy. Říkal, že po šoku, který zažili se Sputnikem,se středoškolská výuka matematiky v USA silnězlepšila, ale poté znovu začala upadat. Dodám k to-mu, že právě středoškolská výuka je klíčová – s ob-libou používám srovnání s Maďarskem, které mánikoli dvě tři Nobelovy ceny, ale asi 14 nebo 15.A téměř všechny můžete vysledovat ke dvěma střed-ním školám v Budapešti.

Zaznamenáváme takřka inflaci popularizacevědy, která se někdy lidem servíruje jen jakolegrace, zábava, jako by se chtělo zakrýt, že vědaje dřina…

To je problém, jenž sahá daleko za pouhou vědua týká se struktury celé společnosti. Společnost mávelmi účinné prostředky, jak lidem činit nabídky vše-ho druhu zatajujíc, co je to bude stát. Musíme dou-fat, že jako protiváha těchto tendencí může fungo-vat dobrá rodinná výchova a úsilí zodpovědnýchučitelů. Ale je to velmi složitý problém.

Za dobu své existence si ERC vydobyla vysokouprestiž, o níž svědčí i nedávné vyhlášení programuERC-CZ. Ministerstvo školství, mládeže a tělový-chovy jeho prostřednictvím umožní vynikajícím ucha-zečům o granty ERC, kteří na podporu nedosáhliz důvodu omezeného rozpočtu, aby požádali o finan-cování svého projektu u MŠMT. Základem pro roz-hodnutí o přidělení grantu bude právě peer-reviewvykonané odbornou komisí ERC. �

MARINA HUŽVÁROVÁa GABRIELA ADÁMKOVÁ

Technika nám sice v dnešní době zajišťuje té-měř neomezené množství bleskurychlých kon-taktů, ale přesto zůstává pohled „face to face“tím nejdůležitějším. Nakolik jsou podle vás dů-ležité osobní kontakty?

Myslím si, že při získávání lidí hrají osobní kontaktystejně velkou roli jako v ostatní vědě. Do roku 1989jsme pracovali a publikovali zavření v této části světa;když se hranice otevřely, osobní kontakty se ocitly naúplně jiné úrovni a najednou jsme zjistili, že jde o ně-co úplně jiného. Když máte možnost s příslušnýmkolegou sedět na konferenci, hádat se nebo dokon-ce na sebe křičet, u večeře si problémy vysvětlovat,je to mnohem rychlejší, účinnější, efektivnější. Toplatí obecně – kontakty a spolupráce hrají roli v čem-koli. Například při jmenování panelů velice pomáhá,když lidi znáte – ať už přímo nebo z nepřímé spolu-

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Svolala XXXIX. zasedání Akademického sněmuAV ČR na čtvrtek 15. prosince 2011 v 9:30 hodins takto navrženým programem:� Zahájení, schválení programu zasedání a usta-

vení návrhové komise Akademického sněmu.� Zpráva o činnosti Akademické rady AV ČR za

období od XXXVIII. zasedání Akademického sněmu– J. Drahoš.� Návrh principů stanovení institucionální pod-

pory pracovišť AV ČR – P. Bobák.� Zpráva o ekonomické situaci AV ČR a návrh

jejího rozpočtu na rok 2012 – P. Bobák.� Zpráva Dozorčí komise Akademického sněmu

– J. Rákosník.� Volné návrhy.� Zpráva návrhové komise Akademického sněmu,

projednání usnesení a závěr zasedání.

Schválila� novou koncepci a osnovu výroční zprávy o čin-

nosti AV ČR za rok 2011,� Statut ceny předsedy Akademie věd ČR za pro-

pagaci či popularizaci výzkumu, experimentálníhovývoje a inovací,

� novou směrnici Akademické rady AV ČR Pra-vidla přidělování bytů, startovacích bytů a vybranýchubytovacích jednotek ve vlastnictví SSČ,� úkony navržené Majetkovou komisí AV ČR ve

věci nakládání s nemovitým majetkem dle zápisuz jejího 29. zasedání konaného dne 27. září 2011.

11 ab

z a k a d e m i c k é r a d y

Souhlasila� s hromadným dopisem předsedy AV ČR ve věci

obměny řídicích orgánů pracovišť AV ČR, jimž končífunkční období v roce 2012,

� s dalším vývojem Programu interní podporyprojektů mezinárodní spolupráce AV ČR,

� s tím, aby bylo funkční období Rady pro ná-kladné přístroje ukončeno ke dni ukončení funkčníhoobdobí Akademické rady (březen 2013),

� se smlouvou o sdružení mezi Masarykovýmústavem a Archivem AV ČR, v. v. i., a CEVRO Institu-tem, o. p. s.

Jmenovala� RNDr. Pavla Krejčího, CSc., ředitele Matematic-

kého ústavu AV ČR, v. v. i., členem Dozorčí radyÚstavu informatiky AV ČR, v. v. i., s účinností od11. října 2011 na pětileté funkční období, tj. do 10. říj-na 2016.

Vzala na vědomí� výsledky kontroly hospodaření a opatření k ná-

pravě zjištěných nedostatků za rok 2010 v Ústavubiologie obratlovců AV ČR, v. v. i., a v Ústavu mole-kulární genetiky AV ČR, v. v. i.

Informace z 34. zasedání Akademické rady AV ČRAkademická rada se dne 11. října 2011 zabývala těmito nejdůležitějšími záležitostmi:

Doc. Karel Oliva po jmenování ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.,rezignoval na funkci předsedy Vědecké rady AV ČR; zůstává stále jejím řád-

ným členem. Na 15. zasedání Vědecké rady, které se konalo 6. října 2011, bylpředsedou VR jmenován prof. Jiří Čtyroký – dosavadní místopředseda VR zaI. vědní oblast. Novým místopředsedou za I. vědní oblast je dr. Antonín Fejfar.

Prof. J. Čtyroký vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT a v roce 1972 zís-kal vědeckou hodnost CSc. v oboru aplikované fyziky. Od roku 1974 pracujev Ústavu radiotechniky a elektroniky ČSAV (nyní Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR),v období 1978–2002 jako vedoucí oddělení vlnovodné optiky, nyní jako zástupceředitele. �

red

Jiří Čtyroký předsedouVědecké rady Akademie věd ČR

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AB

bulletinak

adem

ický

Žírné buňky patří mezi buňky imunitního systému,které jsou iniciátory zánětlivých a alergických reak-

cí, astmatu nebo anafylaxe. Významnou roli hrají také přivzniku autoimunitních chorob, jako jsou revmatická artri-tida nebo roztroušená skleróza. Nacházejí se roztrouše-ně v mnoha tkáních v našem těle, nejvíce ale v kůžia v trávicím traktu. Za normálních okolností napomáhají

12ab

v ě d a a v ý z k u m

Při aktivaci žírných buněk nastávají rychlé změnyv organizaci mikrotubulů. Distribuce mikrotubulů

u neaktivovaných (a, c) a aktivovaných (b, d) buněkvizualizovaná imunofluorescenční mikroskopií

pomocí specifické protilátky proti αα-tubulinu. V horní řadě je pohled na buňky „shora“, mikrotubuly

jsou značeny zeleně a jádro modře. Ve spodní řadě je trojrozměrná rekonstrukce mikrotubulů při pohleduna buňky v rovině kolmé na rovinu buněčné adheze

(pohled ze strany). Měřítko: 10 µµm.

likvidaci patogenů, např. bakterií. Pro tuto funkci jsou vy-baveny na svém povrchu TLR (Toll-like receptory). Tytobuňky mají také receptory pro imunoglobulin E (IgE),které jsou zodpovědné za některé nežádoucí reakce žír-ných buněk na jinak neškodné látky (alergeny).

Při aktivaci žírných buněk dochází k uvolnění (se-kreci) zánětlivých mediátorů z cytoplasmatických váč-ků do okolí buňky. Mezi tyto mediátory patří tryptáza,histamin, serotonin a heparin. V průběhu aktivace senově tvoří lipidové mediátory (prostaglandin D2, leuko-trien C4) a cytokiny. Agregace IgE receptoru (FcεRI)multivalentním antigenem spouští kaskádu biochemic-kých dějů, které vedou k fosforylaci FcεRI a mnoha dal-ších proteinů, zvýšené koncentraci cytoplazmatickéhovápníku, reorganizaci cytoplazmatických komponent(endoplasmatického retikula, sekretorických váčků), kezměnám v morfologii buňky a dalším pochodům spo-jených s buněčnou aktivací. Molekulární mechanismymnoha těchto reakcí nejsou známy. Podrobné mapo-vání časných signálních drah v průběhu aktivačníchdějů žírných buněk a jejich vliv na uspořádání buněčné-ho cytoskeletu, trojrozměrné dynamické sítě proteino-vých vláken, je předmětem společného výzkumu oddě-lení biologie cytoskeletu a oddělení signální transdukceÚstavu molekulární genetiky AV ČR.

Předchozí experimenty prokázaly, že při aktivaci sereorganizují mikrotubuly – významná složka cytoske-letu. Molekulární mechanismy, které kontrolují změnyv organizaci mikrotubulů během aktivačních dějů,však nebyly doposud popsány. Mikrotubuly jsou tru-bičkové útvary o vnějším průměru kolem 25 nm, kterése vyskytují u všech eukaryontních buněk. Bývají za-kotveny v organizačních centrech mikrotubulů (centro-zomech) a směřují u buněk v interfázi k plazmatickémembráně. Jde o dynamické struktury, které vznikajípolymerací dimerů α- a ß-tubulinu a účastní se mnoha

FOTO

: Z. H

ÁJKO

VÁ, A

RCH I

V ÚM

G AV

ČR

JAK NA ALERGIE?K dalším možným cestám, jak bojovat s alergiemia jinými nebezpečnými zánětlivými stavy,přispěl výzkum vědců z oddělení biologiecytoskeletu a oddělení signální transdukceÚstavu molekulární genetiky AV ČR, který ukazujena nové zásahové místo pro potenciální léčbutěchto onemocnění. Badatelům se podařiloprokázat, že aktivace žírných buněk vede k tvorbědoposud nepopsaných mikrotubulárních výběžků, a na molekulární úrovniobjasnit, jak tyto výběžky vznikají. Klíčovou roli mají výrazné změny ve vnitrobuněčné koncentraci vápenatých iontů.

kinematografií je možné určit dynamické parametrymikrotubulů v aktivovaných buňkách.

Vědcům z ÚMG AV ČR se podařilo prokázat, že přiaktivaci žírné buňky se na celém jejím povrchu tvořídoposud nepopsané výběžkové útvary, které obsahujímikrotubuly. Tvorba těchto mikrotubulárních výběžkůje závislá na enzymové aktivitě protein tyrosinovýchkináz Src rodiny a na zvýšené koncentraci cytoplaz-matického vápníku. Důležitou roli v tomto procesu hra-je protein STIM1 (Stromal Interaction Molecule 1).Tento protein je citlivým senzorem koncentrace vápní-ku v endoplazmatickém retikulu a jednou z ústředníchkomponent regulující otevírání iontových kanálů naplazmatické membráně. STIM1 svou aktivitou regulu-je tok Ca2+ z extracelulárního prostoru do nitra buňky.Pro studium byly využity nové mikroskopické techniky,zejména TIRF (Total Internal Reflection Fluorescence)mikroskopie; ta umožňuje sledovat mikrotubuly v ob-lasti 100 nm pod plazmatickou membránou. Tyto tech-niky v kombinaci s časosběrnou kinematografií dovoli-ly sledovat změny mikrotubulů v čase. U buněkexprimujících protein EB1 označený zelenou značkouEGFP (Enhanced Green Fluorescent Protein) se po-dařilo prokázat, že se po aktivaci velmi rychle objevujímikrotubuly se zvýšenou rychlostí polymerace, a žese tvoří mikrotubulární výběžky. U buněk se sníženouexpresí STIM1 proteinu se rychlost polymerace mikro-tubulů naopak snížila a byla inhibována i tvorba mikro-tubulárních výběžků. Tato inhibice byla zrušena, po-kud byla hladina STIM1 proteinu v buňkách obnovena.Další experimenty prokázaly, že deplece STIM1 ovliv-nila také uvolňování zánětlivých mediátorů z cytoplaz-matických váčků a pohyblivost buněk při chemotaxi.

Získané výsledky představují první důkaz regulačníúlohy STIM1 proteinu při polymerizaci mikrotubulůa ukazují, že vnitrobuněčná koncentrace Ca2+ hrajeklíčovou roli v regulaci těchto cytoskeletálních strukturpři buněčné aktivaci. Mikrotubulární výběžky by mohlysloužit jako senzory chemotaktických gradientů antigenůnebo jiných signálních molekul, s nimiž se žírné buňky

13 ab

setkávají v místech zánětu. V současné době pokračujíexperimenty s cílem blíže objasnit molekulární mecha-nismus působení vápníku na dynamiku mikrotubulů.

Dosažené výsledky jsou důležité nejen k pochopeníúlohy buněčného cytoskeletu při buněčné aktivacia propagaci vnitrobuněčných signálů, ale také z hle-diska nových strategií léčby alergií a jiných zánětlivýchstavů. Pokud se prokáže, že tvorba mikrotubulárníchvýběžků je důležitá pro sekretorické funkce žírnýchbuněk také v podmínkách in vivo, dá se předpokládat,že aplikace látek ovlivňujících dynamiku mikrotubulůpotlačí nežádoucí funkce žírných buněk. Dosavadníexperimenty badatelé dělali na myších buňkách. Dal-ším krokem je ověření výsledků na liniích lidských žír-ných buněk, které se podařilo na ÚMG AV ČR ustano-vit v letošním roce. Dílčí etapy tohoto výzkumu jsouv současné době součástí projektu evropské spolu-práce COST (Co-operation in Scientific and Technicalresearch) Action BM1007, Mast cells and basophils-targets for innovative therapies.

Detailní informace naleznete v publikaci Hájková Z.,Bugajev V., Dráberová E., Vinopal S., Dráberová L.,Janáček J., Dráber Pe., Dráber Pa.: STIM1-directedreorganization of microtubules in activated mast cells.J. Immunol. 186: 913–923, 2011. �

PAVEL DRÁBER a PETR DRÁBER,Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.

Při aktivaci žírnýchbuněk se zvětšujepočet rostoucíchmikrotubulů.Imunofluorescenčnílokalizace proteinu EB1, který představujemarker rostoucíchmikrotubulůu aktivovanýchžírných buněk. EB1 protein je značen červeně,mikrotubuly zeleně(a). Ve spodní částiobrázku je detailperiferie buňkys mikrotubuly (b)a proteinem EB1 (c).V barevném panelu(d), který ukazujespojení obrázků (b) a (c), jsou mikrotubulyznačeny zeleněa EB1 proteinčerveně. Měřítko: 10 µµm.FO

T O: Z

. HÁJ

KOVÁ

, ARC

HIV

Ú MG

A V Č

R

základních buněčných funkcí, jakojsou udržování tvaru buňky, vnitro-buněčný transport, přenos signálůa dělení buněk. V odpovědi na sig-nály z vnějšího prostředí mohou mi-krotubuly růst nebo naopak rychledepolymerovat. Při polymeraci mi-krotubulů se na jejich rostoucím kon-ci koncentrují proteiny, které usnad-ňují přidávání tubulinových dimerůz cytoplazmy. Jedním z typických„markerů“ rostoucích mikrotubulů jeprotein EB1 (End-binding protein 1).Sledováním distribuce značenéhoEB1 v živých buňkách časosběrnou

FOTO

: STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

, AKA

DEM

ICKÝ

BUL

LETI

N

bulletinak

adem

ický

Gliové buňky, tj. astrocyty, oligodendrocyty, mikro-glie a polydendrocyty, mají nezastupitelnou

úlohu při udržování fyziologických funkcí mozkua hrají významnou roli jak v progresi neurodege-nerativních onemocnění, jako jsou Alzheimerova,Parkinsonova a Huntingtonova choroba, tak i u epi-lepsie, ischemického poškození mozku a míchya u nádorů centrálního nervového systému. Kongre-su se zúčastnili nejen vědci z celé Evropy (590 účast -níků), ale i z USA (111), Japonska a Číny (61),Austrálie a Nového Zélandu (14) a Jižní Ameriky(27 účastníků).

V úvodu kongresu se konal kurz Biologie gliovýchbuněk pro téměř 170 studentů z celého světa, jehožcílem bylo podat základní informace o fyziologiia patofyziologii gliových buněk včetně perspektiv dal-šího výzkumu v této oblasti. Během kurzu přednášelivýznamní vědci – např. prof. Helmut Kettenmann

14ab

V Kongresovém centru v Praze se ve dnech 13.–17. září 2011 uskutečnil10. evropský kongres výzkumu gliových buněk ve zdraví a v nemoci

(10th European meeting on Glial Cells in Health and Disease), kterého sezúčastnilo více než 800 vědců ze 41 zemí. Setkání špičkových badatelů

uspořádal Ústav experimentální medicíny AV ČR v čele s ředitelkou ústavu a českou neurovědkyní prof. Evou Sykovou.

Ta také na zahájení přednesla přednášku na téma historie Karlovy univerzitya Akademie věd. Vědecký program spoluorganizovali

doc. Alexandr Chvátal a dr. Miroslava Anděrová.

EVROPSKÝ KONGRESO GLIOVÝCH BUŇKÁCH


Eva Sykováv rozhovoru

s HarrySoutheimerem

(USA)

(Německo), prof. Kristjan R. Jessen (Velká Britá-nie), prof. Alexei Verkhratsky (Velká Británie), prof.Florence Perrin (Španělsko) či dr. Nathalie Rouach(Francie).

Významnou součást programu tvořilo osm tema-tických přednášek, které se zaměřily na aktuálníobjevy v oblasti výzkumu gliových buněk i na mož-nosti využití těchto poznatků v klinické praxi. Mezipřednášejícími nechyběli celosvětově uznávaní neuro -vědci, kteří se zabývají úlohou gliových buněk v rege-neraci nervové tkáně. Jmenovitě prof. Vittorio Gallo(USA), prof. Magdalena Götz (Německo) a prof.William D. Richardson (Velká Británie). Prof. HarrySoutheimer z USA se věnoval novým objevům vevýzkumu nádorů, které vznikají z gliových buněk,ale i prvním výsledkům z klinických zkoušek u pa-cientů s glioblastomem. Dr. Frank Kirchhoff (Němec-ko) vědeckou společnost informoval o myších ge-netických modelech, které jsou v současné dobědostupné, a nových metodách zobrazování interak-cí mezi neurony a gliovými buňkami in vivo. Dalšívýznamní vědci, prof. Ole Petter Ottersen (Norsko)a prof. Christian Giaume (Francie), ukázali, jak vý-znamnou úlohu mají gliální membránové proteiny,aquaporiny a konexiny v patofyziologii centrálníhonervového systému.

Během bohatého programu se uskutečnilo 32 sym-pozií a tři workshopy. Ve 140 přednáškách badateléprezentovali významné výsledky, které se týkalyneurodegenerativních onemocnění, traumatickýchporanění centrálního nervového systému či demyeli-nizačních onemocnění. Několik sympozií se zaměři-lo na membránové proteiny astrocytů a NG2-proteo-glykan exprimujících glií (polydendrocytů), jako jsouaquaporiny, glutamátové transportéry, konexiny, pu-rinergní receptory a draselné iontové kanály. Mezinejpodnětnější patřilo symposium, na němž před-nášeli prof. Michael Fehling (Kanada), prof. James

Fawcett (Velká Británie) a Dr. Pavla Jendelová z od-dělení prof. E. Sykové na téma využití kmenovýchbuněk v léčbě míšních poranění, či sympozium tý-kající se role astrocytů v progresi Alzheimerovychoroby, které zorganizoval prof. Arthur Butt (VelkáBritánie) a prof. Jose Julio Rodriguez Arellano(Španělsko). Mezi řečníky byli také čeští vědci; na-př. doc. Lydie Vargová, která se zabývala extracelu-lárním přenosem a úlohou gliových buněk v patofy-ziologických stavech, nebo prof. Petr Dubový, jenžpřednášel o významu periferních gliových buněk.Workshop na téma význam proteolytických enzymův gliomagenezi a neurodegeneraci zorganizovali dr.Jan Konvalinka a dr. Aleksi Šedo.

V průběhu čtyř dní prezentovalo své výsledky for-mou plakátů celkem 489 vědců/doktorandskýchstudentů ve čtyřech sekcích. Tematický záběr bylrozmanitý: od genové exprese a úlohy transkripč-ních či růstových faktorů ve vývoji gliových buněk,v jejich proliferaci, migraci a diferenciaci, až po té-mata zabývající se membránovým transportemu gliových buněk, interakcemi mezi neurony a glio-vými buňkami, neuroprotektivními a reparačnímimechanismy v CNS, neurálními kmenovými buňka-mi i patofyziologií gliových buněk.

Uskutečnily se také speciální přednášky, z nichžjedna se týkala úspěšného publikování vědec-kých výsledků – přednášel prof. Bruce Ransom,editor časopisu Glia. Ve druhé přednášce sezná-mil dr. Phillippe Trochet (Kanada) gliální vědec-kou společnost s tzv. funkčními zobrazovacímimetodami a s jejich nejnovějším vývojem v prekli-nickém výzkumu.

15 ab

Mezinárodníkonference se konala v Kongresovémcentru v Praze.

Mezinárodní kongres sponzorovali vystavovateléz firem Peprotech, Wiley-Blackwell, Miltenyi Biotec,Leica, Zeiss, Roche, Jackson ImmunoResearch,Multichannel systems, Biotech, Visual Sonics a TSEsystems.

Organizátoři uspořádali také společenský pro-gram. Velký úspěch zaznamenal koncert romskéskupiny Romano Stilo, večeře pro účastníky kon-gresu v Kaiserštejnském paláci a společenský ve-čer v Martinickém paláci. �

EVA SYKOVÁ, Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.

VŠEC

HNA

FOTA

: ARC

HIV

ÚEM

AV

ČR

Zleva: Helmut Kettenmann(Německo) spolu s BrucemRansomem (USA)

bulletinak

adem

ický

První start nově vyvinutého raketoplánu, pojmeno-vaného Columbia, se uskutečnil 12. dubna 1981

pod označením STS-1. Původní plán představovalvýrobu pěti raketoplánů určených pro orbitální letya jejich poměrně velmi časté starty – v průměru jed-nou týdně. Vyjma hlavní palivové nádrže, která bylavždy zničena při návratu na Zemi, mohly být opakova-ně používány pomocné startovací rakety na pevné pa-livo; poté co vyhořely, padaly na padácích do oceánu,byly vyloveny a opět použity.

Projekt měl snížit cenu za vynesení nákladu naoběžnou dráhu. Skutečnost však nakonec byla jiná.Frekvenci startů nebylo možno dodržet, příprava kaž-dého startu a jeho bezpečné provedení vyžadovalydaleko více času, než se čekalo. Navíc, dva ze šestistrojů postihly technické problémy, které vedly k je-jich zničení a ke smrti obou posádek. V prvním přípa-dě (v lednu 1986) kvůli velmi nízkým teplotám naFloridě před a během startu raketoplánu Challengernetěsnily těsnící kroužky jeho pomocných raket a pro-pálená hlavní palivová nádrž následně explodovala.V druhém případě (v únoru 2003) se při startu rake-toplánu Columbia poškodil tepelný štít a přehřátímhlavního křídla během přistání došlo k dezintegracicelého stroje.

16ab

Dne 21. července 2011 úspěšně přistál raketoplán Atlantis a jeho mise označená STS-135ukončila dlouholetý a úspěšný program, který americká NASA zahájila

na konci šedesátých let minulého století. Cílem bylo vyvinout a postavit nový typkosmického dopravního prostředku, který by startoval jako raketa a přistával jako letadloa jehož přepravní kapacita by umožnila dopravovat na nízkou oběžnou dráhu a následně

zpět na Zemi kromě až sedmičlenné posádky i náklad o váze až 23 tun.

Důsledkem těchto skutečností se za 30 let existenceraketoplánů uskutečnilo dohromady „jen“ 135 misí,z toho 133 úspěšných. Celkové náklady se blíží část-ce 170 miliard dolarů (k roku 2008). Bez ohledu nanečekaně vysoké náklady na jejich provoz představu-jí raketoplány nejdokonalejší a nejambicióznější ves-mírný dopravní prostředek, který člověk dosud vytvořil.Bez jejich existence by nebylo možné vypustit naoběžnou dráhu vesmírný teleskop o velikosti srovna-telné s autobusem nebo vybudovat obrovskou vesmír-nou stanici, trvale obydlenou vědci-astronauty.

Raketoplán připravený ke startu se skládá ze tříhlavních komponent – vlastního raketoplánu, ex-

terní nádrže na tekuté palivo (kyslík a vodík) a dvou po-mocných startovacích raket na pevné palivo. Jak již by-lo řečeno, externí nádrž se po vyčerpání paliva odpojilaa při návratu shořela v atmosféře, obě pomocné raketyse po vyhoření vracely na Zemi na padácích a byly opě-tovně používány. Tyto rakety produkovaly 83 % energiepotřebné ke startu. Nákladový prostor raketoplánu mělrozměry 4,6 × 18 m a umožnil vynášet na oběžnou drá-hu nebo vracet na Zemi rozměrné a těžké náklady.

Pro zajímavost několik nejdůležitějších technickýchparametrů: délka vlastního raketoplánu je 37,2 m,

VŠEC

HNA

FOTA

: ARC

HIV

ASÚ

AV Č

RRAKETOPLÁNY A JEJICH PŘÍNOS

PRO AST ROFYZ IKU


rozpětí křídla 23,8 m, výška 17,9 m a váha prázdnéhostroje 78 tun. Na nízkou dráhu mohl vynést zařízenío váze až 24 tun, na polární dráhu necelých 13 tun.Délka palivové nádrže je 47 m, průměr 8,4 m a prázd-ná váha 26 tun, naplněná nádrž váží 756 tun. Starto-vací rakety na pevné palivo jsou dlouhé 45,5 m, majíprůměr 3,7 m a při startu každá z nich váží 571 tun. Jižtyto údaje jsou ohromující.

Raketoplány umožnily provést obrovské množstvípozorování a experimentů ze všech oborů vědy a vý-zkumu. Tento článek je zaměřen na výzkum v oblastiastrofyziky a s ohledem na možný rozsah se protoomezíme pouze na experimenty v tomto oboru. Dříve,než byla uvedena do provozu Mezinárodní kosmickálaboratoř (ISS), vyrobila a vyvinula Evropská kosmickáagentura (s podílem řady evropských zemí) ve spolu-práci s NASA kosmickou laboratoř Spacelab, která by-la během pobytu ve vesmíru umístěna vždy v náklado-vém prostoru raketoplánu. Laboratoř nebyla určenapro pobyt ve vesmíru mimo raketoplán a nikdy se ne-předpokládal její autonomní pobyt na oběžné dráze.První let se uskutečnil v roce 1982 – poslední v roce2001. Vědci-astronauti v laboratoři uskutečnili během29 letů velké množství vědeckých experimentů a po-zorování, z velké části s astrofyzikálním zaměřením.Například pozorování Slunce v ultrafialové a rentgeno-vé oblasti spektra s vysokým prostorovým rozlišenímpřineslo nové informace o naší nejbližší hvězdě. Nej-větším přínosem pro astronomii a astrofyziku však by-lo vypuštění Hubbleova vesmírného teleskopu, který24. dubna 1990 vynesl raketoplán Discovery. Daleko-hled o průměru hlavního zrcadla 2,4 m pozoruje odblízké ultrafialové oblasti přes optickou až po blízkouinfračervenou oblast spektra.

Raketoplány umožnily pět servisních misí tohototeleskopu, z nichž první (v roce 1993) napravila chy-bu hlavního zrcadla. Poslední mise (v roce 2009) pro-dloužila životnost dalekohledu snad až do vypuštěnípřipravovaného nástupce – Webbova vesmírného te-leskopu (JWST), které je naplánováno na rok 2018.

17 ab

Andrew Feustelve skafandrupro výstup do volnéhoprostorus Krtkem, který ho doprovázelna misi.

Alfa-magnetickýspektrometr při testovánív laboratoři

Během více než dvaceti let pozorování získal Hubbleůvteleskop neuvěřitelně velké množství dat a zásadníchinformací o našem vesmíru. Bez jeho existence by bylynaše astrofyzikální znalosti o vesmíru značně omeze-né. Nicméně ani takto dokonalý přístroj neumožňujenalézt odpovědi na mnoho otázek, nebyl na to připra-ven ani vybaven. Je známé, že naše nové poznánía nově získané znalosti s sebou nesou další otázkya že se musíme smířit s tím, že tento cyklus nikdy ne-skončí. Proto byl v květnu 2011 na palubě raketoplánuEndeavour na oběžnou dráhu vynesen a integrováns Mezinárodní kosmickou stanicí nový velký astro -fyzikální přístroj. Jde o tzv. alfa-magnetický spektro-metr – dosud nejdražší přístroj vynesený do kosmu(náklady přesáhly dvě miliardy dolarů). Jeho cílem jesledovat kosmické záření a hledat stopy antihmotya tmavé hmoty ve vesmíru. Vedoucím projektu je nosi-tel Nobelovy ceny dr. Samuel Ting z Massachusetts In-stitute of Technology (MIT). Přístroj o velikosti autobusua váze sedmi tun sestává z metr širokého magnetu,který odklání kosmické částice a směruje je na detektoranalyzující jejich vlastnosti. Pro Endeavour to bylaposlední mise – po návratu se stěhuje do muzeav Kalifornii. Vůbec posledním letem raketoplánu byl letraketoplánu Atlantis v červenci letošního roku. Atlantisdopravil maximální možné množství potřebného mate-riálu a potravin na Mezinárodní kosmickou stanici a po-dobně jako Endeavour bude přemístěn do muzeav Kennedyho kosmickém středisku na Floridě.

V době vývoje a výroby raketoplánů nemělo bohuželtehdejší Československo nejmenší šanci do pro-

jektu zasáhnout. Znemožňovala to nejen politická si-tuace, ale rovněž naše tehdejší technologická úroveň,kterou jsme nemohli konkurovat západním, předevšímamerickým firmám. Teprve změny po roce 1989otev řely nové možnosti spolupráce. První vědeckákooperace nastala v polovině devadesátých let.V září roku 1996 byl na palubě raketoplánu Atlantisv průběhu mise STS-79 umístěn český přístroj MACEKurčený pro měření velmi malých zrychlení či zpomaleníumělých družic. Tento unikátní přístroj výhradně českékonstrukce i výroby poprvé využil krychlové testovacítělísko a dosahoval minimálně srovnatelných para-metrů s podobnými zařízeními vyvíjenými ve světě.

RAKETOPLÁNY A JEJICH PŘÍNOSPRO AST ROFYZ IKU

bulletinak

adem

ický V Astronomickém ústavu AV ČR byl přístroj vyvíjen

od konce osmdesátých let s tim účelem, aby poskytlexperimentální data pro zpřesnění modelů vlivu zbyt-ků zemské atmosféry na pohyb umělých těles na oběž -ných drahách kolem Země. Projekt 3DMA-MACEK seuskutečnil v rámci dvoustranné spolupráce Astrono-mického ústavu AV ČR a University of Alabamav Hunstville, USA. Český přístroj o hmotnosti pěti kilo-gramů zabral větší část vymezeného objemu v kos-mické laboratoři SPACEHAB-04. Laboratoř byla umís-těna v nákladovém prostoru raketoplánu. Během devítidnů měření získal akcelerometr nepřetržitý záznamo vlastnostech mikrogravitace jak na palubě raketoplá-nu, tak na ruské kosmické stanici MIR, se kterou bylraketoplán po část letu spojen. Jen díky obezřetně na-vrženému zálohování telemetrické informace v čes-kém přístroji skončil společný experiment úspěchem,neboť v americké části přístroje selhal software v ko-munikačním modulu. Po návratu raketoplánu na Zemibyla záložní data úspěšně přečtena z paměti přístroje.Získané údaje potvrdily očekávané vlastnosti prostředína palubách kosmických lodí a poskytly informaceo vlivu okolí na let raketoplánu. Úspěšný experimentotevřel cestu pozdějšímu rozvoji akcelerometrů v Čes-ké republice. Za zmínku stojí mj. skutečnost, že naobsluze přístroje ve vesmíru se podílel i americkýastronaut s českými kořeny John Blaha.

Další česká stopa se netýká ani vlastního raketo-plánu, ani vědeckých přístrojů na jeho palubě. Z hle-diska astrofyziky byl důležitým členem posádky dvou„astrofyzikálních“ misí raketoplánů Atlantis a EndeavourAmeričan Andrew Feustel. Při první z nich v roce 2009rozhodující měrou přispěl k úspěchu poslední servis-ní mise k Hubbleovu teleskopu. Při druhé misi v roce2011 upevnil během tří výstupů do prostoru astrofyzi-kální přístroj AMS (Alpha Magnetic Spectrometer)k Mezinárodní orbitální stanici. Manželka AndrewaFeustela má české předky – její maminka se narodi-la ve Znojmě a dlouho žila v Brně. Tato skutečnosta snaha jeho ženy pomoci České republice propago-vat kosmické aktivity vedly k tomu, že Andrew před

18ab


Mezinárodníkosmickástanice ve

vesmíru

Ukázka datzískaných

Hubbleovýmteleskopem

– spirální galaxieNGC-1672

misí k Hubbleovu teleskopu nabídl Astronomickémuústavu AV ČR, že vynese do kosmu a následně mupředá libovolný malý předmět, který má vztah k histo-rii astronomie v Česku. Česká strana nakonec zvolilaknihu Jana Nerudy Písně kosmické. Jak známo, JanNeruda měl dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejímzákladům vyučoval i bratry Fričovy, pozdější zaklada-tele ondřejovské observatoře. Nerudova kniha se na-konec opravdu ocitla v kosmu a Andrew Feustel ji přisvé návštěvě České republiky v létě 2009 předal doopatrování Astronomickému ústavu, kde ji mohou ná-vštěvníci vidět (viz také AB 9/2009). Během návštěvyse uskutečnily přednášky a besedy, při kterých Andrewemotivně povídal o zážitcích z letu a také vysvětlovalvýznam letů do vesmíru pro lidstvo. Při následné misik Mezinárodní kosmické stanici v roce 2011 se situa-ce opakovala s drobnou změnou: Andrew vzal tento-krát do vesmíru známou dětskou postavičku Krtka,kterou již před mnoha lety nakreslil český výtvarníkZdeněk Miler. Hlavním cílem bylo připoutat dětskoupozornost k letům do vesmíru – a k významu vědya výzkumu vesmíru vůbec. Za přínos pro astrofyzikuse Akademie věd ČR rozhodla Andrewu Feusteloviudělit významné ocenění, čestnou medaili De scien-tia et humanitate optime meritis, kterou převzal bě-hem návštěvy ČR 1. srpna 2011 (viz AB 9/2011).A. Feustel přijel na pozvání AV ČR i s rodinou a jehoprvní cesta vedla k Zdeňku Milerovi, aby mu předaljednu ze dvou figurek Krtka, které měl v kosmu. V prů-běhu dalších deseti dnů následovala série přednášeka besed po celé republice, které se tentokrát zaměřilypředevším na nejmladší generaci. Druhou figurkuKrtka věnoval Andrew českým dětem a svěřil ji doúschovy Americkému centru v Praze.

Podle vyjádření NASA byl projekt raketoplánů roz-hodně jedním z vůbec nejplodnějších počinů, po-

kud jde o nové technologie. Není pochyb, že raketo-plány daly lidstvu to, o čem se nám předtím aninesnilo. Z raketoplánů se na Zemi přenesla téměřstovka využitelných technologií. Přínos legendárníhoApolla byl přitom jenom poloviční. Díky raketoplánůmpokročily lékařské přístroje, dopravní prostředky jsoubezpečnější a ekologičtější, máme i efektivnější auto-mobily nebo baterie, které vydrží víc a přitom jsoulehčí. Výčet všech převzatých technologií by vydal nadalší článek. �

FRANTIŠEK FÁRNÍK, Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.

I ab

v e ř e j n é v ý z k u m n é i n s t i t u c e

Oznámení o vyhlášení veřejných výběrových řízení

na obsazení funkcí ředitelů pracovišťAkademie věd České republiky, veřejných výzkumných institucí

bulletinak

adem

ický Rada Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd České republiky,

veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízení na obsazení funkce ředitele pracoviště.

Požadavky:� splnění zákonných podmínek podle ustanovení § 17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,

o veřejných výzkumných institucích, v platném znění;� vysokoškolské vzdělání a vědecká kvalifikace (titul Ph.D. nebo ekvivalent)

v některém z oborů činnosti ústavu;� vědecká činnost v některém z hlavních oborů ústavu doložená významnými publikačními

či jinými výstupy s průkazným dopadem v mezinárodním měřítku;� organizační schopnosti a manažerské zkušenosti;

� jazykové znalosti;� morální bezúhonnost.

Předpokládané funkční období je od 1. května 2012 do 30. dubna 2017.Přihlášky se strukturovaným životopisem (v češtině či angličtině), doklady o dosažené kvalifikaci

a udělených vědeckých a vědecko-pedagogických hodnostech, seznam důležitých publikací a dalších výstupů a případně další relevantní přílohy

zašlete nejpozději do 15. prosince 2011 v papírové podobě na adresu Rada ÚTIA AV ČR, v. v. i., Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8

a v elektronické podobě (formát pdf) na [email protected].

Rada Biofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky, veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízení

na obsazení funkce ředitele pracoviště.

Požadavky: � splnění zákonných podmínek podle ustanovení § 17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,

o veřejných výzkumných institucích, v platném znění;� vysokoškolské vzdělání a vědecká nebo vědecko-pedagogická kvalifikace v oboru biofyziky,

molekulární a buněčné biologie, genetiky, genomiky, bioinformatiky nebo biochemie;� významné výsledky tvůrčí vědecké činnosti;

� organizační schopnosti a zkušenosti;� jazykové znalosti;

� morální bezúhonnost.

Přihlášky se stručným životopisem, doklady o dosažené kvalifikaci, přehledem dosavadní praxea seznamem hlavních vědeckých prací zasílejte písemně

nejpozději do 15. února 2011 na adresu Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i., Královopolská 135, 612 65 Brno.

Předpokládá se, že při osobním pohovoru přednesete též svou představu o funkci, o niž se ucházíte,a o záměrech, které byste v ní chtěl/a realizovat.

IIab


I. Oblast věd o neživé přírodě1. Sekce matematiky, fyziky a informatiky

II. Oblast věd o živé přírodě a chemických věd5. Sekce biologických a lékařských věd

Rada Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd České republiky, veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízení

na obsazení funkce ředitele/ředitelky pracoviště.

Požadavky:� splnění zákonných podmínek podle §17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,

o veřejných výzkumných institucích, v platném znění;� vysokoškolské vzdělání příslušného zaměření;� vědecká nebo vědecko-pedagogická hodnost;

� organizační schopnosti a zkušenosti;� praxe v oboru biologie, fyziologie, genetiky, genomiky,

molekulární biologie, biochemie nebo mikrobiologie;� významné výsledky tvůrčí vědecké činnosti;


Přihlášky se strukturovaným životopisem a ověřenými doklady o dosažené kvalifikaci, přehledem dosavadní praxe, publikační činnosti a se stručným rozborem hlavních záměrů

a představ o činnosti ústavu zasílejte do 20. prosince 2011 na adresu Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i.,

sekretariát, Rumburská 89, 277 21 Liběchov, tel.: 315 639 532, e-mail: [email protected], http://www.iapg.cas.cz.

Rada Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízení


Požadavky: � splnění zákonných podmínek podle ustanovení § 17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,

o veřejných výzkumných institucích, v platném znění;� vysokoškolské vzdělání a vědecká nebo vědecko-pedagogická kvalifikace v oboru dějin umění;

� významné výsledky tvůrčí vědecké činnosti;organizační schopnosti a zkušenosti;


Přihlášky se stručným životopisem, doklady o dosažené kvalifikaci, přehledem dosavadní praxe a seznamem hlavních vědeckých prací

zasílejte nejpozději do 31. ledna 2012 písemně na adresu Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., Husova 4, 110 00 Praha 1.

Předpokládá se, že při osobním pohovoru přednesete též svou představu o funkci, o niž se ucházíte, a o záměrech, které byste v ní chtěl/a realizovat.

II ab


III. Oblast humanitních a společenských věd8. Sekce historických věd

bulletinak

adem

ický

Rada Filosofického ústavu Akademie věd České republiky, veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízení


Požadavky:� splnění podmínek pro výkon funkce uvedených v § 17 odst. č. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,

o veřejných výzkumných institucích, v platném znění;� vysokoškolské vzdělání humanitního nebo společenskovědního zaměření;

� dosažení vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti (tj. některé z hodností CSc., Ph.D. či ekvivalentní, příp. doc./prof.);

� praxe v oboru;� zkušenosti s organizací a řízením vědecké práce;

� morální bezúhonnost.

Přihlášky se zhodnocením dosavadního stavu pracoviště a představou o jeho budoucím výzkumném zaměření, stručným životopisem, doklady o dosažené kvalifikaci,

přehledem dosavadní praxe, případně seznamem hlavních publikací zasílejte písemně na níže uvedenou adresu nejpozději do 12. prosince 2011.

Předpokládá se, že při případném osobním pohovoru vysvětlí uchazeči či uchazečky názor na současnou práci ústavu a předloží záměry, které by chtěli ve funkci ředitele realizovat.

Kontakt: PhDr. Ing. Jiří Chotaš, Ph.D., předseda Rady Filosofického ústavu AV ČR, v. v. i., Jilská 1, 110 00 Praha 1 (přihlášky zasílejte v zalepené obálce doporučeně nebo předejte přímo

do podatelny ústavu a obálku označte nápisem VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ – ŘEDITEL).Tel.: +420 222 220 124, e-mail: [email protected], www.flu.cas.cz.

IVab


9. Sekce humanitních a filologických věd

Za Slovenskou republiku na projektu participoval Ústav pro výzkum kulturního dědictví Konstantina

a Metoděje při Filozofické fakultě Univerzity Konstanti-na Filozofa v Nitře, který zastupoval PhDr. Peter Ivanič(zodpovědný řešitel), doc. Martin Hetényi a doc. Zvon-ko Taneski. Partnerem za Českou republiku byl Slo-vanský ústav AV ČR, jejž zastupovala jako zodpo-vědná řešitelka PhDr. Lubomíra Havlíková.

Partnerské strany se na pracovních schůzkách set-kávaly jednak v prostorách Slovanského ústavu AV ČRv Praze (květen a červen 2010, září 2011), jednak naUKF v Ústavu pro výzkum kulturního dědictví Konstan-tina a Metoděje v Nitře (srpen a září 2010, září 2011).Vzájemné výměnné pobyty byly naplněny tvůrčíčinností a odehrávaly se v milé a přátelské pracovníatmosféře.

Cílem první etapy projektu je vydání publikaceČesko-slovenská cyrilometodějská výběrová biblio-

19 ab

Architekturapředrománského(velkomoravského)a románskéhoobdobí z okolí Nitry:Krásno (obr. 1),Dražovce (obr. 2)a Kostolany pod Tribečom (obr. 3)

grafie, zahrnující bibliografii za léta 1945–2010, a vy-tvoření příslušné elektronické databáze, která přispě-je k hlubšímu poznání historicko-kulturních aspektůcyrilometodějského díla, jeho dědictví, tradic a vlivů ne-jen na českou a slovenskou společnost, ale rovněž nadějiny a kulturu celé Evropy. V dalších etapách prácena vydání a databázi kompletní česko-slovenské cyrilo-metodějské bibliografie budou ne-jen doplňovány a upřesňoványstávající údaje, ale také se pro-hloubí chronologické rozhraní smě-rem do minulosti, před rok 1945,i do současnosti. Do bibliografiebudou rovněž zahrnuty práce čes-kých a slovenských autorů, kterévyšly během uplynulých staletív zahraničí.

Bilaterální projekt mezi Českoua Slovenskou republikou přispělk obapolnému poznávání oboustran a k rozvoji vzájemné mezinárodní spolupráce.Vydáním výběrové česko-slovenské cyrilometodějskébibliografie přispějí obě partnerské strany k jubilej-nímu, 1150. výročí příchodu cyrilometodějské miseKonstantina (Cyrila) a Metoděje na Moravu v roce 863,které oslavíme v roce 2013.

Informace o česko-slovenské spolupráci na projektunaleznete na http://www.ukm.ff.ukf.sk/?p=636. �

LUBOMÍRA HAVLÍKOVÁ,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

První etapa výzkumu na téma Po stopách sv. Cyrila a Metoděje ve slovenské a české bibliografiiprobíhala v letech 2010–2011 v rámci dvouleté česko-slovenskémezivládní vědeckotechnickéspolupráce. Grant Mobility poskytlyAgentura na podporu výzkumua vývoje ve spoluprácis Ministerstvem školství SR (SK-CZ-0070-09) a Asociaceinovačního podnikání ČR ve spolupráci s Ministerstvemškolství, mládeže a tělovýchovy ČR(MEB0810026).

MEZINÁRODNÍ PROJEKTCYRILOMETODĚJSKÉ BIBLIOGRAFIE

VŠEC

HNA

FOTA

: PET

ER IV

ANIČ

, ÚKM

, NIT

RA (S

R)

1

2

3

bulletinak

adem

ický

Paní docentko, můžete stručně vylíčit historiivašeho objevu?

Na základě mnoha informací jsme zformulovalihypotézu, že v granulitových horninách severníchČech by mohly být zachované mikrodiamanty. Vy-tvořili jsme si „prospekční“ kritéria, detailně jsmepod mikroskopem prostudovali velké množství výbru-sů – což jsou dotenka vybroušené, naleštěné, prů-svitné plátky hornin – a nalezli zrna s optickými vlast-nostmi odpovídajícími diamantu. Poté jsme pomocímikro-Ramanovy spektroskopie potvrdili, že je to dia-mant. Může to znít jednoduše, ale za tímto objevemjsou dlouhá léta studia vzorků, znalost historickéi současné místní i rozsáhlé zahraniční literaturya dlouhé hodiny, dny a týdny strávené u mikroskopua analytického přístroje. Přístup ke spektrometrujsem získala díky stipendiu nadace Alexandra vonHumboldta v Německu na základě společného pro-jektu podaného s německými kolegy.

Jak vlastně severočeské diamanty vypadají? Diamanty jsou nádherné, čisté, perfektně ome-

zené a dokonale zachované osmistěny uzavřené

20ab

Nestává se často, aby byly v Evropě nalezeny diamanty. V Čechách se to podařilo

již potřetí za necelá dvě staletí mineralogických a petrologických výzkumů.

Diamanty v severních Čechách objevila geoložka doc. Jana Kotková, která působí

v České geologické službě a na Přírodovědeckéfakultě Masarykovy univerzity v Brně.

DIAMANTOVÁ LADY


Objev je výsledkemdlouholetého

studia vzorků,znalosti odbornéliteratury a týdnů

strávenýchu mikroskopu.

Oktaedrickýkrystal

diamantuo velikosti

30 mikrometrůuzavřenýv granátu

(obr. 1)

v minerálu kyanit – v jednom zrnu jich bývá několikv různých hloubkách výbrusu. V granátech jsou za-chovalé shluky zakulacených zrn, které nemají takdokonalý krystalový tvar. Je ale nutno říci, že našediamanty jsou uzavřené v jiných minerálech a jsouvelmi malé, dosahují velikosti pouze pět až třicetmikrometrů, tedy maximálně třetiny tloušťky prů-měrného lidského vlasu.

Víme, že přítomnost diamantů svědčí o vyso-kých tlacích, kterými jejich mateřské horninyprošly. Co to znamená z hlediska vysvětlenívývoje zemské kůry v severních Čechách?

Diamanty, které jsme nalezli, vznikají specifickýmprocesem – zanořením litosférické desky s hornina-mi pevninské kůry minimálně 140 km hluboko, aždo zemského pláště. V této hloubce se grafit pře-měňuje na diamant. Že takový proces tzv. ultravy-sokotlaké přeměny může nastat, bylo zjištěno tepr-ve před čtvrt stoletím a na světě jsou pouze tři dalšíoblasti, kde prokazatelně vzniká diamant v horni-nách, které tvořily kontinenty na zemském povrchu.Takto vzniklé diamanty bývají mikroskopické, i když

FOTO

: PET

R DO

BEŠ,

ARC

HIV

AUTO

RA

21

se ve světě vyskytují i větší, které mají asi čtvrtinukarátu – stejně jako má přibližně první český ma-kroskopický diamant nalezený v Českém středoho-ří v roce 1869.

Co případné průmyslové či jiné využití?Pro mě jako vědkyni je přínosem především to,

že takový nález může vzbudit zájem odborné i laic-ké veřejnosti o historii Země, o to jak Země funguje.Nicméně ani velikost ani množství diamantů, kteréjsme nalezli, zatím nenasvědčují, že by šlo o nějakýekonomický výskyt a že by diamanty mohly mítpraktické využití.

Ve vašem článku jsou uvedeni dva spoluautoři.Znamená to, že za touto pomyslnou korunouvaší dosavadní odborné práce stojí i podporavědecké obce nebo minulá spolupráce s mnohadalšími odborníky?

Měla jsem velké štěstí, že jsem během své doktor-ské práce i v letech následujících dostala a dokázalavytvořit příležitosti, jak spolupracovat se špičkovýmiodborníky ve světě. Díky otevření hranic, projektům

21 ab

IGCP (International Geological Correlation Program-me), růz ným grantům a stipendiím jsem měla možnostpoznat terény jinde ve světě, což je pro geologa na-prosto stěžejní a nenahraditelné, a také se učit techni-kám výzkumu na zahraničních pracovištích. V dnešnídobě velkých výzkumných týmů je práce v malé sku-pině velkou výzvou a já asi výzvy pro svou práci po-třebuji. Ve spolupráci s několika odborně i lidsky vý-bornými kolegy jsme snad dokázali o něco posunouthranici poznání a mezinárodní spolupráce nás do-vedla i k nejnovějšímu objevu.

Otevírá objev diamantů cestu k dalším bádá-ním? Je o navázání na vaši práci ve vědecké ob-ci zájem?

Jsem ráda, že mezi kolegy s různým odbornýmzaměřením je o náš objev zájem. Již léta se proje-vuje snaha objevit doklady ultravysokotlaké přemě-ny v horninách Českého masivu a ta teď bude ještěintenzivnější. I proto, že je ve vědě velká konkuren-ce. A další bádání s konkurencí také souvisejí. Ma-teriál, který máme, je ve světovém měřítku velmivzácný a jeho další detailní studium umožní určitcharakter fluid, z nichž vzniká diamant v plášťovýchhloubkách, a přispěje k porozumění cyklu uhlíkuv zemské kůře a plášti. Nicméně malá velikost dia-mantů vyžaduje studium pomocí nákladných nano-technik, tedy přístrojů, jako je transmisní elektronovýmikroskop a jiné. Neustávám v úsilí získat prostřed-ky na další výzkum, nicméně to není vzhledem k je-jich omezenému množství tak jednoduché. �

ZDEŇKA PETÁKOVÁ, Česká geologická služba

Oktaedrickékrystalydiamantuo rozměrech 10 mikrometrůuzavřenév kyanitu (obr. 2–4)

FOTO

: PET

R DO

BEŠ,

ARC

HIV

JANY

KO

TKO

VÉ

VŠEC

HNA

MIK

ROFO

TA: J

ANA

KOTK

OVÁ

, ARC

HIV

AUTO

RKY

4

3

bulletinak

adem

ický

Projev předsedy Akademie věd ČRJiřího Drahoše

Vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté, dámya pánové,

dnešní den je určitě významný nejen pro nové nosi-tele vědeckého titulu doktor věd, ale i pro mě a pro pří-tomné členy Akademické a Vědecké rady AV ČR, pro-tože nám dává příležitost poznat a pozdravit vynikajícívědce, kteří bezesporu patří k elitě této společnosti. Ti-tul DSc. znamená především stvrzení skutečnosti, žejeho nositelé přinesli ve svém oboru nové a originálnívýsledky, ať již začleněné do celosvětového poznání čido poznávání našich národních a kulturních tradic. Ti-tul potvrzuje, že jeho nositelé vytvořili a vytvářejí syn-tézy svých poznatků, nové koncepce a nové školy napoli národním i mezinárodním.

Titul DSc. znamená také schopnost obklopit sestudenty a mladými lidmi a předávat jim znalostia zkušenosti. Tento titul s sebou nese závazek nikdy

22ab

Od roku 2003 uděluje Akademie věd ČR vědecký titul „doktor věd“, který mohou na návrh Vědecké rady získat badatelé za závažné,

vědecky originální práce důležité pro rozvoj bádání ve svém oboru. K diskusi o smyslu vědeckých titulů otiskujeme úvahy,

které zazněly 13. června 2011 během letošního předávání titulů DSc. ve dvoraně Knihovny AV ČR.

ÚVAHY O SMYSLU VĚDECKÉHO TITULU DOKTOR VĚD

o b h a j o b y D S c .

PředsedaAkademie věd

Jiří Drahošpředal diplomymj. také (zleva)

Petru Závadovi,MiroslavěTrchové,

Lucii Olivovéa JaroslavuHubáčkovi.

Vpravotajemnice VR

Ivana Střálková.

neustrnout, být stále zvídavý a indukovat tuto zvída-vost i v okolí a ve studentech.

Titul by měl znamenat ještě další závazek, a toseznamovat veřejnost s novými poznatky a výsled-ky výzkumu. Mám na mysli závazek popularizacetěchto poznatků ve formě dostatečně srozumitelnépro veřejnost.

Titul DSc. znamená samozřejmě nikdy nekončícíaktivitu ve vyhledávání prostředků na výzkum, zna-mená začleňování a propojování v národních a mezi-národních vědeckých programech.

To možná nejdůležitější z významu titulu DSc. jsemsi nechal v onom pomyslném seznamu až na konec.Znamená naprostou důvěryhodnost vědeckého chová-ní. Znamená zveřejňování ověřených výsledků, za ni-miž si stojím. Znamená vědeckou čestnost a poctivost.

Rád bych ještě připomněl několik čísel: vědecký ti-tul „doktor věd“ uděluje Akademie věd ČR od r. 2003,tedy již osmým rokem. Ročně se v průměru vyřizuje11 nových žádostí a je potěšující a důležité, že zájemo vědecký titul dlouhodobě projevují i mimoakade-

VŠEC

HNA

FOTA

: STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

, AKA

DEM

ICKÝ

BUL

LETI

N

mičtí a zahraniční pracovníci. Ostat-ně dnešní den je toho jasným důka-zem, neboť sedm z jedenácti novýchdoktorů věd pracuje mimo AV ČR!

Dámy a pánové, stát se dobrýmvědcem a získat vědeckou hodnostDSc. představuje nejen velký zápala nasazení, ale i odříkání a častonemalé oběti. Troufám si tvrdit, žebez dobrého rodinného zázemí byvaše cesta ke kvalitní vědě byla da-leko komplikovanější, ne-li nemož-ná. Rád bych proto poděkoval i va-šim blízkým. Pevně doufám, že i onimají radost z uznání, kterého se vámdostalo. Je to určitě povzbuzení i proně.

Přeji všem oceněným hodně zá-palu a nadšení pro vědu a věřím, žejim práce bude stále přinášet jenradost. �

Laudatio k předávání titulů doktor věd Vážený pane předsedo, vážení členové Akademickérady, vážení členové Vědecké rady, vážení členovéGrémia, milí kolegové a hosté,

je pro mne velkou ctí, že jsem byl požádán pronéstlaudatio za všechny, kterým byl dnes předán diplomdoktor věd.

Titul doktor věd (ve zkratce DrSc.) byl zrušen předdeseti lety, a tak zůstala akademické obci pouze vě-decká hodnost Ph.D. (dříve CSc.), kterou lze získat jižza několik let po graduování. Ve většině zemí je titulPh.D. základním předpokladem kariéry v akademickésféře. Požadavky a kritéria na získání titulu Ph.D. sevšak mezi jednotlivými zeměmi, vysokými školami,a dokonce i mezi obory výrazně liší. Právě odlišná kri-téria dosažení titulu Ph.D. – a to nejen mezi různýmiobory – vede v posledních letech k často vyslovované-mu názoru o určité „devalvaci“ tohoto titulu a nutnostizpřísnění kritérií nejen pro jeho dosažení, ale i pro sámvýběr uchazečů doktorského studia. Mnoho nositelůtohoto titulu se v dalším profesním životě vědecké čin-nosti již vůbec nevěnuje anebo je jejich příspěvek k vě-deckému poznání diametrálně odlišný. Opětovné zave-dení vědeckého titulu doktor věd (tentokráte ve zkratceDSc.) je možné chápat jako snahu Akademie věd o vy-tvoření jednoznačného a rigorózního systému v oblastivzdělání a vědecké excelence. Vysoká kritéria nasta-vená k jeho dosažení přispívají k prestiži Akademie věda vědecké komunity, která se neomezuje pouze na pra-covníky ústavů Akademie věd. O tom svědčí mj. i sku-tečnost, že většina vědeckých pracovníků, kteří v po-sledních letech titul získali, pochází z univerzit a dalšíchvědeckých ústavů mimo AV ČR. Rád bych zdůraznil,že titul doktor věd je udělován jako výraz určitéhovědeckého standardu nejen v České republice, alei v mnoha evropských zemích včetně zemí Britskéhospolečenství národů. V těchto zemích byl dokoncev minulosti váženějším titulem než titul profesor.

Občas slýcháme i názory, že titul doktor věd je nad-bytečný a že úplně stačí ucházet se o zavedené vě-decko-pedagogické tituly docent a profesor. S tímtonázorem bych polemizoval v souvislosti s velmi odliš-nými kritérii, která musí uchazeči splnit pro získání vě-decko-pedagogických titulů docent a profesor a čistěvědeckého titulu DSc. Zatímco pedagogické schop-nosti uchazeče o udělení titulu profesor lze poměrněobjektivně doložit, fundované rozhodnutí o jeho vědec-ké úspěšnosti je někdy problematické. Jedním z důvodůmůže být skutečnost, že vědecká rada VŠ je grémium

23 ab

Laudatiok předávánítitulů doktor vědpřednesl Michal Štros.

složené z lidí z odlišných oborů, z nichž každý má sváspecifika i kritéria pro posouzení kvality získanýchvýsledků. I když není možné srovnání jednotlivýchvědeckých disciplín pouze na základě absolutní kvan-tifikace záznamů z databází Web of Science neboScopus v důsledku odlišnosti jednotlivých oborů, zís-kané údaje z těchto databází přesto poskytují dobrýobraz o vědecké aktivitě, výkonu a úspěšnosti (citova-nosti) konkrétního badatele. Všechna tato kritéria jsounedílnou součástí řízení o udělení vědecké hodnostidoktor věd Akademií věd a mohou být např. využitai pro posuzování vědecké aktivity uchazečů o získánívědecko-pedagogického titulu profesor.

Závěrem mi dovolte přejít do osobní roviny. Rád bychza nás všechny vyslovil uznání a dík významným věd-cům, kteří se zasloužili o znovuzavedení vědeckého ti-tulu DSc., za všechny si dovolím jmenovat prof. Antoní-na Holého. Jménem nových doktorů věd bych rádzdůraznil, že si uvědomují, že se na naší cestě k získá-ní titulu podíleli – ať už přímo či nepřímo – mnozí lidé.Zejména bych rád poděkoval našim učitelům, spolu-pracovníkům a těm, kteří nás k vědecké práci přivedlia byli pro nás vzorem a inspirací. Nemalé poděkovánípatří našim blízkým, rodině a přátelům, kteří našli pronaši práci pochopení. Někteří z nich tu sedí v sále, ně-kteří tu jsou s námi jen v našich vzpomínkách. Těmpředevším patří mé laudatio. �

MICHAL ŠTROS,Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.

Tečka za laudatio…Laudatio dr. Michala Štrose lze považovat za podnětk obecnějším úvahám o narůstajícím smyslu a význa-mu vědeckého titulu doktor věd. Příspěvek uvádí důvo-dy, jimž doba přidala na přesvědčivosti a které akade-mická obec i veřejnost většinově sdílejí. Jde předevšímo nepřípustné rozkolísání váhy vědecké hodnosti Ph.D.i vědecko-pedagogických titulů docent a profesor jakoodraz rozdílné úrovně i absence normativních standar-dů příslušných institucí. Situace vedoucí k zpochybněníhodnotových systémů vzdělanosti prakticky na všechúrovních je spojena i se společensko-politickými impli-kacemi. Je sympatické, že se touto problematikou za-bývá vědec, který titul doktor věd právě získal a uvádí jii jako součást osobní motivace vědecké kariéry. V sou-vislosti s přípravou Metodiky hodnocení VaVaI v ČR máotázka nezpochybnitelných kritérií vědecké excelence,jak ji představuje titul doktor věd, aktuální význam. Gré-mium pro vědecký titul doktor věd chce tímto vstupemvybídnout nejen vědecké pracovníky AV ČR, ale i celoudomácí akademickou obec, aby v Akademickém bulle-tinu uvažovali, jakým způsobem lze korigovat rozvolně-ný systém hodnot národní vzdělanosti a jakou úlohu přitom může sehrát i titul doktor věd. �

JAN KREKULE, tajemník Grémia pro vědecký titul DSc.

bulletinak

adem

ický

U příležitosti zahájení mezinárodní konferenceForum 2000, které se uskutečnilo 9. října 2011

v duchovním centru Pražská křižovatka, převzal no-sitel Nobelovy ceny za ekonomii (2001) profesorJoseph Eugene Stiglitz od předsedy AV ČR JiříhoDrahoše Čestnou oborovou medaili Karla Englišeza zásluhy v sociálních a ekonomických vědách.Americký ekonom Joseph Stiglitz, který působí naKolumbijské univerzitě, získal vedle Nobelovy ceny(za analýzu trhů při existenci asymetrických infor-mací) také Medaili Johna Batese Clarka (1979). Za-stával funkci viceprezidenta a hlavního ekonomaSvětové banky. Zabývá se zejména problematikouekonomického rozvoje a globalizačních procesů vesvětové ekonomice. Vystupuje jako kritik činnostimezinárodních institucí (především Světové bankya Mezinárodního měnového fondu), liberálních eko-nomů, americké ekonomické i zahraniční politiky čiprocesu globalizace. V České republice je známjako kritik „šokové terapie“ transformace ekonomikya metody kuponové privatizace. V roce 2000 založil

24ab

AMERICKÝ NOBELISTA PŘEVZALMEDAILI KARLA ENGLIŠE

o c e n ě n í

Zleva: prezident Českého národního komitétu Mezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS) Josef Štulc,

člen rady Europa Nostra Tom Henkemans a držitel prestižní ceny Tomáš Durdík

při Kolumbijské univerzitě Iniciativu pro politickýdialog (Initiative for Policy Dialogue – IPD) – thinktank zaměřený na otázky mezinárodního rozvoje.Do České republiky přijel na pozvání Centra pro eko-nomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI),které se stalo partnerem letošního Fora 2000 a orga-nizovalo některé jeho panely. �

lsd

CENA EUROPA NOSTRACena Europa Nostra je považována za Oscara

v oblasti kulturního dědictví. Za mimořádnouosobní zásluhu v badatelské oblasti i v popularizacia účasti na záchraně kulturních památek nejenv České republice ji letos v červnu v Amsterodamupřevzal český historik prof. Tomáš Durdík. Na ná- rodní úrovni se ceremoniál uskutečnil 19. října 2011v pražské Lannově vile. Mimořádný přínos TomášeDurdíka pro památkovou péči vyzdvihli při tiskovékonferenci předseda Českého národního komitétuICOMOS doc. Josef Štulc i člen výboru organizaceEuropa Nostra Tom Henkemans. Tato organizaceupozorňuje Evropskou unii na veškeré památkykulturního dědictví po celé Evropě, nejen v rámcizemí EU. I ve složitém období finanční krize zdůraz -ňuje, že kulturní dědictví jsme povinni chránit a spra-vovat pro budoucí generace. Česká republika mápodle jeho slov bezesporu prvenství v oblasti péčeo kulturní památky a může se pyšnit tím, že v uply-nulých letech získala za kulturní dědictví 11 cen – aťuž pro jednotlivce nebo za projekty, což je v porov-nání s jinými zeměmi vysoké číslo. �

HaM

FOTO

: ARC

HIV

FORA

200

0

FOTO

: MAR

INA

HUŽV

ÁRO

VÁ, A

KADE

MIC

KÝ B

ULLE

TIN

Oceněný badatel po studiu historie na Filozofickéfakultě UK v Praze pracoval nejprve ve Stát-

ním ústředním archivu v Praze, poté v Historickémústavu Armády České republiky. Od roku 1999 půso-bí v Ústavu pro soudobé dějiny, kde se specializujena české a československé dějiny 1938–1945 a ději-ny zpravodajských služeb. Je autorem mnoha sou-borných prací a monografií a autorsky spolupraco-val rovněž na výstavách či dokumentárních filmech(působil např. jako odborný poradce filmu Protektor).

„Jsem rád, že ocenění získal historik střední ge-nerace, která je někdy trochu opomíjena – na rozdílod pevně organizovaných kohort starších historikůna straně jedné a dnešních v uvozovkách třicátní-ků na straně druhé. Svým způsobem je StanislavKokoška solitér. Jsem rád, že je vyznamenán historikgenerace, která se považuje nebo je považovánaza mladou, což je jistě pravda s tím rozdílem, že ko-legové vržení do světa o dvacet či třicet let pozdějisi to vždy nemyslí. Vím, jak se Standa vyhýbá růz -ným oceněním – není rád veřejně chválen, vystupu-je skromně a vždy střízlivě s jasnou znalostí věcí,soustředěnou zdánlivě na menší výsek české histo-rie, na druhou světovou válku, a nerad se nechávápřemluvit k výbojům mimo tento rámec a čas a českýči středoevropský prostor,“ uvedl v laudatiu ředitelStátního okresního archivu Mělník Dalibor Státník (ne-zkrácené laudatio naleznete na http://abicko.avcr.cz).

Předání ceny v budově Akademie věd ČR na Ná-rodní třídě v Praze doprovázel křest monografieautor ského kolektivu ÚSD AV ČR Nultá hodina?– Československo na jaře 1945 ve strategickýchsouvislostech, kterou na cestu ke čtenářům vy-pravili spisovatel a hudebník Jan Vodňanský a pu-blicistka Petruška Šustrová se slovy „běž, knížko,do světa ve jménu boření pravd, leť a pluj po mo-řích a oceánech“. Publikace vzešla ze semináře,

25 ab

jenž Ústav pro soudobé dějiny uspořádal v loňskémroce u příležitosti výročí konce druhé světové války.Knihu vydal Nadační fond angažovaných nestraní-ků ve spolupráci s Nakladatelstvím Euroslavicav edici Prostopravdy (edici zahájila kniha publicistya filmového kritika Vladimíra Bystrova Sovětskábrutální svévole a československý ustrašený králí-ček). Kniha se novým pohledem vrací k událostemkonce druhé světové války na území Českosloven-ska. Jednotlivé studie se zabývají otázkami vojen-sko-strategickými (J. Hrbek), sovětským vlivem načs. exilovou vládu (J. Němeček), americkou rezig-nací na postup do Prahy (S. Kokoška), politickýmimantinely činnosti československých jednotek vespojeneckých armádách (Z. Maršálek), represemivůči ruským emigrantům (P. Hofman). V závěruV. Smetana koriguje „sedm mýtů“ o osvobozeníČeskoslovenska. Přínosem knihy je vřazenítěchto dějů do evropského kontextu, v němžse začínalo rýsovat bipolární dělení světa.Na relativně malé ploše je zde opravována doplňován novým materiálem dřívější ustá-lený, mnohdy tendenční výklad, deformujícívidění našich dějin. Kromě dokumentárníchfotografií nabízí kniha také relevantní archiv-ní materiály.

Ústav pro soudobé dějiny dlouhodoběspolupracuje s Nadačním fondem angažo-vaných nestraníků: s jeho podporou pořádásemináře, vydává knihy a uděluje ceny. Tatomonografie je dalším výsledkem spoluprá-ce. Podle Josefa Vláška z Nadačního fonduse koncept Nulté hodiny rozšíří také na dalšípoválečné roky 1946 a 1947 a na sborník, kterýse zaměří na události roku 1938. �

LUDĚK SVOBODA

od předsedy Klubu angažovaných nestraníků Pavla Holby Cenu Jana Slavíka. Ta nese jméno výrazné osobnosti českého dějepisectví v meziválečném období – historika, který byl za první republiky kritizován z obou stran politického spektra a po roce 1948 definitivně umlčen. „Jana Slavíka znám jako výborného publicistu, který psal pro Národní osvobození. Jeho komentáře z válečných let mne vedly k tomu,abych přemýšlel o vztahu historiků k současnosti, v níž žijí. Podle mne bychom neměli žít ve věži ze slonoviny, nýbrž se s přítomností utkávat a promýšlet ji. Jen tak jí lépe porozumíme,“ uvedl Stanislav Kokoška.

CENA JANA SLAVÍKA

FOTO

: STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

, AKA

DEM

ICKÝ

BUL

LETI

N

Historik Stanislav Kokoška z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR převzal 6. října 2011

bulletinak

adem

ický

Wilhelm Weizsäcker se narodil 2. listopadu 1886v rodině pražského obchodníka. Navštěvoval

německé gymnázium v ulici Na Příkopech, kde r. 1904maturoval a následně pokračoval studiem na právnic-ké fakultě Německé univerzity v Praze (NU). Poté, cor. 1909 získal doktorát, zahájil právní praxi a postupněpracoval u Vrchního zemského soudu v Praze, okresní-ho soudu v Bílině a Obchodního soudu v Praze. An-gažmá ve státní justici formálně ukončil r. 1927, kdyse rozhodl naplno věnovat pedagogické činnosti. Jižod r. 1922 působil jako soukromý docent na právnic-ké fakultě NU, r. 1927 byl jmenován mimořádnýma o tři roky později řádným profesorem právnické fakul-ty NU pro obor dějiny práva na území ČSR. Jako prvnívědeckou publikaci napsal práci Das deutsche Rechtder deutschen bäuerlichen Kolonisten in Böhmen undMähren im 13. und 14. Jahrhundert (1913).

Jak konstatoval Joachim Bahlcke, W. Weizsäckersice patřil k výrazně schopným právním historikům,svou erudici však dal do služeb režimu. Jeho národo-vecké směřování našlo odraz i ve sporech o univerzi-tu ve 20. a 30. letech, které následovaly po vydánísporného univerzitního zákona v r. 1920 a táhly se aždo doby po mnichovském diktátu. Jeho nejvýznam-nějším oponentem byl na české straně historik VáclavVojtíšek.

K pedagogické a vědecké činnosti postupně přidá-val také organizační funkce. Od r. 1930 byl členema později předsedou disciplinární komise právnickéfakulty NU, r. 1932 se stal děkanem této fakulty a zá-roveň zkušebním komisařem pro soudcovské zkouš-ky u Vrchního zemského soudu v Praze a řádným čle-nem Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften undKünste v Praze. Ve Společnosti zároveň od r. 1936vykonával odpovědnou funkci pokladníka, jež bylablízka jeho osobnímu založení.

Roku 1934 se stal zkušebním komisařem veřejnéhoa soukromého práva středoevropského a práva církev-ního na NU a v r. 1936 viceprezidentem státní zkušeb-ní komise. Téhož roku se stal čestným členem Deu-tscher Verein für Geschichte Mährens und Schlesiensv Brně a o rok později řádným členem HistorischeKommission für Schlesien ve Vratislavi. Ze strany čes-ké vědy přijal – jako jeden z mála reprezentantů

26ab

Letos si připomeneme 125 let od narození a 50 let od úmrtí právního historika a zároveň i představitele

německé vědy v meziválečném Československu profesora Wilhelma Weizsäckera.

WILHELM WEIZSÄCKER(1886–1961)

p o r t r é t y z a r c h i v u

německé komunity v Čechách – volbu mimořádnýmčlenem Královské české společnosti nauk.

V roce 1938 jej centrála Sudetendeutsche Partei, je-jímž členem byl od r. 1935, pověřila funkcí v právnímoddělení Sudetendeutsche Forschungsgemeinschaft,která měla tvořit střešní vědeckou centrálu sudetskýchNěmců. Instituce sice byla formálně ustavena, ale vzhle-dem k dalšímu politickému vývoji se její role – formulovatpožadavky německé komunity ve vědeckém životě Čes-koslovenska – stala zbytečnou. Mnichovské událostia vše, co jim předcházelo, vedly W. Weizsäckera, stejnějako mnohé jeho univerzitní kolegy, za hranice země, a topředevším do Vídně a Mnichova. Motivem odchodu by-ly obavy z vypuknutí války a možných českých represí.

Po ustavení Protektorátu Čechy a Morava jejv r. 1939 potvrdil říšský protektor ve funkci děkanaprávnické fakulty, nyní na nově pojmenované NěmeckéKarlově univerzitě. Tu vykonával, s krátkou přestávkouv letech 1941–1943, až do konce války. Během okupa-ce se podílel na přeměně pražské Deutsche Gesell -schaft der Wissenschaften und Künste v DeutscheAkademie der Wissenschaften. Po založení Reinhard--Heydrich-Stiftung r. 1942 se stal jejím správním ředi-telem a současně i vedoucím Institutu für DeutschesRecht im Osten. Vědecký zájem tehdy soustředil naproblematiku německého městského práva v Čechácha popularizaci vědy v duchu Hitlerovy Třetí říše inten-zivní přednáškovou činností.

Dne 8. května 1945 uprchl do Plzně a dostal se doamerického zajetí. Z internačního tábora ještě v létě1945 odešel do Mnichova, kde působil do konce r. 1949v úřadu pro utečence a coby práva znalá osoba hájilzájmy sudetských Němců. V roce 1950 se stal hono-rárním profesorem univerzity v Heidelbergu a začalspolupracovat na německém právním slovníku. Téhožroku vydal Geschichte der Deutschen in Böhmen a ob-novil tím vědeckou činnost. Jako poslední z jeho téměřsta větších prací vyšel r. 1960 1. díl Quellenbuch zurGeschichte der Sudetenländer. Zemřel v Heidelbergu19. července1961 jako emeritní řádný profesor.

K textu bylo využito úvodu k archivnímu inventářiz pera Jindřicha Schwippela. �

ALENA MÍŠKOVÁ, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

Zástupci univerzit z celé Evropy diskutovali v rámci workshopů např. o fundraisingu, využití médií

v oblasti komunikace vysokých škol, náboru studentů,o vizích dětských univerzit nebo o krizové komunikaci.Posluchači vyslechli přednášku Franse Van Vughta,prezidenta European Center for Strategic Managementof Universities (ESMU), zájem byl rovněž o přednáškyředitele komunikace CERN Jamese Gilliese, který při-blížil, jak se podařilo vyvrátit mýty o černé díře a fun-gování urychlovače částic, jimž CERN čelil, v sou-vis losti s uvedením díla Andělé a Démoni. Řediteloddělení komunikace Výkonné agentury ERC MassimoGaudina představil Evropskou výzkumnou radu, ježje považována za nejúspěšnější prvek 7. rámcovéhoprogramu EU. Účastníky zaujala také přednáškaKathryn Havlové, která představila generaci Y a nej-lepší nástroje, jak s ní komunikovat. Zajímavou prak-tickou ukázku toho, že ani dobré PR nemůže uchrá-nit instituci od nezdaru, přivezl Gerhard Schmücker,ředitel Tiskového odboru německé univerzity Nürtin-gen-Geislingen.

Ačkoli byla konference určena především zástup-cům členských institucí EUPRIO, byla otevřena taképro české zájemce. V rámci projektu Podpora technic-kých a přírodovědných oborů uspořádalo Ministerstvoškolství, mládeže a tělovýchovy seminář Komunikacevědy. Pestrý program nabídl posluchačům zkušenostizahraničních kolegů; zástupce University of Island ho-vořil o komunikačních výzvách, jimž ostrov ohně a le-du čelil po výbuchu vulkánu Eyjafjallajökull. O roli de-signu ve vzdělávání a zlepšení atraktivity výuky promladou generaci hovořil Jan Kremláček, James Gilliesvedl diskusi o komunikačních nástrojích a strategiíchCERN. Závěrem se představil úspěšný celoakademic-ký projekt na podporu přírodních a technických vědOtevřená věda II. Akce končila přehlídkou atraktivních

27 ab

p o p u l a r i z a c e

pokusů, které do Prahy přivezlo plzeňské ScienceCenter Techmania.

Nechyběly ani podnětné doprovodné akce – komen-tovaná prohlídka Národní technické knihovny v Dejvi-cích či prohlídka nových prostorů Fakulty architekturyČVUT, kde se konala konference EUPRIO, jejíž třia-dvacátý ročník vyvrcholil slavnostním večerem v Žofín-ském paláci.

Setkání přivedlo do České republiky mnoho inspi-rativních osobností, které se zabývají komunikacía propagací vědy na evropské úrovni. Pestrý programumož nil získat přehled o evropské komunikaci vědya výzkumu, poznat nástroje a strategie, které fungují,a poučit se z těch, jimž je lépe se vyhnout. Nezbývánež doufat, že se v budoucnu stanou součástí tétojedinečné evropské sítě také další české univerzitya výzkumné instituce.

Další informace naleznete na http://euprio.eu/. �

MICHAELA ŽALUDOVÁ,Středisko společných činností AV ČR, v. v. i.

České vysoké učení technické hostilo ve dnech 1.–4. září 2011výroční konferenci evropskýchvysokoškolských pracovníků z oblasti komunikace, PR a marketingu– EUPRIO 2011 (European UniversitiesPublic Relations and InformationOfficers association). Konference na téma Jak zajistit přenos znalostíz výzkumu do praxe (How to communicate knowledgetransfer from research to practice)se v České republice konala poprvé.

OBĚ

FO

TA: M

ICHA

ELA

ŽALU

DOVÁ

, ARC

HIV

OPG

SSČ

AV

ČR

JAK ZLEPŠIT KOMUNIKACI VĚDY

bulletinak

adem

ický

28ab

V secesním domě bývalé pojišťovny Praha na Národní třídě sídlí už bezmálapadesát let proslavená komorní divadelní scéna. Od prvního představení Komu patří jazz v roce 1963 si Poetickou vinárnu Violu oblíbili umělci slova i soudobéčeské hudby, i když zaměřenív posledním desetiletí patří vícedramatickým útvarům, od divadelních koláží rozmanitých textů až k světovým bestselerům. Po dvouleté rekonstrukci vítá letos Viola herce i divákyv novém a přitom na tradicinavazujícím šatě, k němuž přispělo také Středisko společných činností AV ČR.

VIOLA V NOVÉM HÁVU

Architektonickýmzáměrem bylo,

aby se oběmístnosti

– bar i hlediště – propojily

v jeden prostor.Při realizaci

tohoto nápaduarchitektka

pracovala pouze se dvěma

barvami, černou a rudou,

s fotografiemia se světlem.

k u l t u r a a s p o l e č n o s t

Za léta provozu si už Viola zasloužila důkladnouobnovu, a to i po stavební stránce. Trápily ji to-

tiž velké hlukové a akustické problémy. Do divadlapronikal hluk zvenčí, ať to byly tramvaje na ulicinebo klepání řízků z vedlejší restaurace. Majitelemobjektu je Akademie věd, tudíž se také na opravěvnitřních prostor podílelo příslušné pracoviště SSČ.Při vstupu do sálu jsem hned na první pohled zazna-menala šikovnými světly nabídnuté červeno-černébarevné ladění hlediště, jež nechává vyniknout bílezarámovaným fotografiím na stěnách. Prostor přímovybízí k příjemnému posezení.

Během rekonstrukce se měnilo původní osvětlení,stoly, lavice a židle, zateploval se strop, aby nebylazima. Z hlediště v designu z 80. let minulého stoletízmizely původní bílé boxy, které zmenšovaly prostor,i malá nepohodlná sedátka. Prostor je teď příjem-nější. Při výrobě nových lavic spolupracovalo divad-lo s učilištěm v České Lípě, které vyrobilo prototypa ten si pak zadavatel připomínkoval. Šest původ-ních stolků se repasovalo a podle nich se doděláva-ly malé stolečky. Hlavní záměr přestavby přiblížila ar-chitektka Zuzana Rákosníková: „Stanovili jsme sipriority – udělat pohodlné sezení; nezrušit koncept

29 ab

S ohledem na různévelikosti fotografiízvítězila koncepcejednotné středovélinie s volněumístěnými snímkyv bílých rámech.Podařilo se tak dátnajevo, že i ti, kteříuž nejsou na jevišti,jsou stále s námi – Rudolf Hrušínský,Boris Rösner,Zdeněk Štěpánek.Hosté jejichpřítomnost vnímají a cítí, říkáMiluše Viklická.

Původní typickédřevěné židle-tonetky vystřídalymnohempohodlnějšítonetkys čalouněnýmisedáky a zády.Odstínem rudébarvy navazují na foyer, které bylobarevně určené už v předcházejícíetapěrekonstrukce.

tradičního ducha divadla; k onomu důležitému duchupatří i minulost. Zobrazujeme ji fotografiemi, kterétu byly a jež chceme důstojně prezentovat i nadále.Podařilo se nám také zachovat počet míst pro divá-ky, což byl další důležitý úkol, který jsme si vytyčili.“

Divadlo Viola není jen klasická scéna, fungujetaké jako divadelní a literární kavárna. Pořádají sezde vernisáže a společenská setkávání na všechúrovních. Ředitelka divadla Miluše Viklická dodává:„Je to divadlo a není to divadlo. Viola je specifickátím, že můžete přijít, koupit si skleničku vína, dát sikávu, a to i v průběhu představení. Hlavním zámě-rem při rekonstrukci bylo, abychom ono oblíbenéspecifikum nepoškodili, ale udrželi, protože je to ku-riozita, na které si zakládáme.“ �

MARINA HUŽVÁROVÁ a MARKÉTA PAVLÍKOVÁ

VŠEC

HNA

FOTA

: STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

, AKA

DEM

ICKÝ

BUL

LETI

N

Miluše Viklická (vlevo)se Zuzanou Rákosníkovou v nově zrekonstruovaném hledišti.

bulletinak

adem

ický

Rada EU zaujala ke společnému programování pozitivní stanovisko a v prosinci 2008 vyzvala

členské státy, aby zahájily příslušné kroky. V podstatějde o zkoordinování národních výzkumných programův určitých prioritních oblastech a dosažení rychlejšíhopokroku společnými aktivitami i rozpočty. Do JPIs sedobrovolně a v různé míře (princip variabilní geometrie)zapojují členské státy EU, aby kolektivně definovaly,rozvinuly a implementovaly společné strategické vý-zkumné agendy založené na jednotné vizi řešenívelkých společenských výzev. Témata pro JPIs iden-tifikuje Skupina na vysoké úrovni pro společné pro-gramování (GPC – Groupe de haut niveau pour laProgrammation Conjointe), složená ze zástupcůčlenských států a EK. Tato skupina rovněž vypracova-la Směrnici pro rámcové podmínky společného progra-mování se šesti základními okruhy: postupy pro vypra-cování odborných posudků, výhledy do budoucna,hodnocení společných programů, financování přes-hraničního výzkumu národními či regionálními orgány,optimální šíření a využití výsledků výzkumu, ochrana,správa a sdílení práv k duševnímu vlastnictví.

Pilotní iniciativa společného programování k bojiproti neurodegenerativním chorobám byla schválenaRadou EU a oficiálně zahájena v prosinci 2009. Sou-časně byla přijata další tři témata, která vybrala sku-pina GPC: Zemědělství, bezpečnost potravin a změ-na klimatu; Kulturní dědictví a globální změna, novávýzva pro Evropu; Zdravá výživa pro zdravý život.Tyto tři JPIs byly poté oficiálně zahájeny v říjnu 2010.Dalších šest témat identifikovala skupina GPC v prů-běhu roku 2010 s tím, že by měly být zahájeny napodzim 2011. Jedná se o: Více let, lepší život: poten-ciál a výzvy demografických změn (zahájena oficiál-ně 30. září 2011); Města Evropy: globální změny, lo-kální řešení; Výzvy v oblasti vody pro měnící se svět;Zdravá a produktivní moře a oceány; Mikrobiálnízměny: nové hrozby pro lidské zdraví; Propojováníznalostí o klimatu pro Evropu.

30ab

Iniciativy společného programování (Joint Programming Initiatives, JPIs)představují nový koncept v oblasti evropské spolupráce ve výzkumu

a vývoji, který představila Evropská komise v polovině července 2008 jako jednu z pěti aktivit na podporu implementace Evropského

výzkumného prostotu (ERA). Jednalo se o sdělení COM (2008) 468Směrem ke společnému programování ve výzkumu: spolupráce zefektivní

řešení společných výzev (Towards Joint Programming in Research:Working together to tackle common challenges more effectively).

INICIATIVY SPOLEČNÉHO PROGRAMOVÁNÍ

z B r u s e l u

Členské státy, zvláště některé z nich (např. Fran-cie, Itálie, Německo, Nizozemí či UK, z nečlenskýchpak Norsko) jsou v oblasti společného programovánívelmi aktivní. Čtrnáct členských států je zapojeno došesti i více iniciativ, buď jako členové nebo pozorova-telé. Česká republika se účastní čtyř, zformalizováníčeské účasti nyní probíhá schvalovacím procesem nanárodní úrovni. Není nezbytné, aby se všechny státyzapojily do všech JPIs, ale zúčastnění partneři musízajistit požadované zdroje, a to finanční i lidské. Poschválení tématu nové JPIs začnou zúčastněnéstáty s přípravnými aktivitami, mezi něž patří defino-vání společné vize a strategické výzkumné agendy,pracovní plány a ustavení řídicích struktur. Pokud pakEK usoudí, že je iniciativa plně připravena oficiálně za-hájit svou činnost, vypracuje doporučení, které ná-sledně schválí Rada EU.

Při implementaci JPIs vystupuje jako zprostředko-vatel Evropská komise. Nedávno ji však Rada EU po-žádala, aby ke strategickým výzkumným agendáma společným aktivitám JPIs přidala i doplňující opatře-ní a podpořila spolupráci s dalšími programy na mezi-národní úrovni. Komise rovněž zodpovídá za pravidel-né informování Rady EU a Evropského parlamentuo pokroku a výsledcích. Vlastní implementace iniciativspadá do zodpovědnosti členských států.

Jelikož se jednalo o nový proces, objevovaly sezpočátku nečekané překážky. Bylo např. nutné zajis-tit financování sekretariátů již schválených iniciativ(sekretariáty jsou obvykle umístěny v členském státě,který je hlavním iniciátorem nebo společný programkoordinuje). Provozní náklady sekretariátů tedy bu-dou pokryty ze 7. rámcového programu pro VaV, cožv praxi obnáší přípravu a podání návrhu projektu dovýzvy relevantní tematické priority 7. RP.

V souvislosti s JPIs rovněž vyvstává otázka: pokudje podmínkou k zahájení JPI dosažení kritické masyzdrojů, což posuzuje EK a následně schvaluje RadaEU, nebude docházet k duplicitě při zařazování témat

pokrytých JPIs do výzev 7. RP? Budou vědci ještěvůbec schopni zapojovat se do projektů spolupráce7. RP? Účast v JPI je však dobrovolná a pokud by té-ma nebylo zařazeno do výzvy 7. RP, budou výzkumnípracovníci nezúčastněných států v podstatě vyřazeniz evropské výzkumné spolupráce. Dalším nevyjasně-ným bodem je mezinárodní rozměr JPIs – ačkoli se za-pojují země asociované k 7. RP a snaží se sladit vý-zkumné cíle s mezinárodními iniciativami (současnéčlenství některých zemí v JPI pro neurodegenerativníchoroby a v kanadské grantové iniciativě Centres ofExcellence in Neurodegeneration, COEN), klade zajiš-tění tohoto mezinárodního rozměru zvýšené nároky nakoordinaci chodu JPI a dostupnost lidských zdrojů.

Za poněkud kontroverzní lze považovat i vyhlašo-vání společných výzev. Původním záměrem bylospojit úsilí v rámci existujících národních programů,nikoli vkládat národní finanční prostředky do společ-ného rozpočtu výzev JPIs. Vyšší úspěšnost někte-rých velkých členských států v 7. RP se logicky pro-mítne i do úspěšnosti ve výzvách JPIs a prostředkyz rozpočtu národních programů odplynou jinam. Ně-které iniciativy, jako např. Zdravá a produktivní mo-ře a oceány, se již na počátku rozhodly, že nepůjdoucestou společných výzev. Přidávají se i další inicia-tivy, které výzvy sice plánovaly, nicméně za součas-né ekonomické situace si členské státy nemohoudovolit takto vydávat národní prostředky.

Česká republika má na Generálním ředitelství Ev-ropské komise pro výzkum a inovace historicky prvnívedoucí oddělení. Od 1. února 2011 nastoupila jakovedoucí oddělení pro společné programování RitaLečbychová, jež předtím po šestnáct let zastávalapozici ředitelky Obchodní a hospodářské komory ve

31 ab

Zlíně. Ve struktuře Generálního ředitelství se toto od-dělení nachází v ředitelství B Evropský výzkumnýprostor (ERA). Nad rámec iniciativ společného pro-gramování řeší problematiku veřejných výzkumnýchorganizací, ERA-Netů, evropské vědecké spolupráceCOST a některých již běžících společných programů,které vznikly na základě čl. 185 Smlouvy o EU (např.Evropský program pro metrologický výzkum). Odděle-ní připravilo výroční konferenci ke společnému progra-mování Partnerství mezi veřejnými sektory (Public toPublic Partnership), která se konala v Bruselu vednech 9.–11. listopadu 2011 a poskytla prostor prodiskusi o posledním vývoji v politice společného pro-gramování v Evropě a partnerství mezi veřejnýmisektory obecně.

Informace o společném programování jsou dostup-né na http://ec.europa.eu/research/era/areas/program-ming/joint_programming_en.htm/. Více o skupině GPCa JPIs naleznete na http://www.era.gv.at/.

Brožuru ke koordinaci výzkumných aktivit, která ob-sahuje rovněž informaci o JPIs, vydalo v roce 2010Technologické centrum AV ČR – viz http://www.tc.cz/do-kums_raw/brozurakoordinacefinal_1294831608.pdf. �

ANNA VOSEČKOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro VaV, Brusel,

Technologické centrum AV ČR

INICIATIVY SPOLEČNÉHO PROGRAMOVÁNÍ

Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.,si Vás dovoluje pozvat na přednášky z cyklu

Zvané přednášky na ÚOCHB 2011/The IOCB Invited Lectures 2011

24. listopadu 2011 od 10:00 hod.Adventures in Molecular Recognition:

Dynamic Combinatorial Chemistry and Supramolecular Nanotubes

prof. Jeremy SandersDepartment of Chemistry, University of Cambridge, Cambridge, UK

2. prosince 2011 od 10:00 hod. Target Synthesis Directed Methodology Development

prof. Dewei MaShanghai Institute of Organic Chemistry, Chinese Academy of Sciences, Šanghaj, Čína

bulletinak

adem

ický

Práce, které by měly přímo v názvu téma etikynebo se touto otázkou jako ústřední zabývaly,

nejsou u nás příliš četné. O to více je třeba uvítatnovou publikaci, která se nejen věnuje stále aktuál-nějším otázkám etiky vědy (i etiky ve vědě), ale činítak na základě filosofického východiska i zamyšlenínad dosavadním vývojem a výsledky této proble-matiky u nás. A především tak činí v široké mezi-oborové spolupráci s přírodovědci a lékaři, a po-kud jde o otázky bioetiky, jimž autoři právemvěnují ústřední pozornost, jsou podrobně reflekto-vána i teologická stanoviska k nim.

Kniha vznikala postupně jako součást řešenígrantu Grantové agentury Akademie věd ČR a podredakčním vedením dr. Wendy Drozenové z Filoso-fického ústavu se na ní v rozdílném rozsahu podílelomnoho odborníků z různých pracovišť AV ČR i vy-sokých škol. Jmenovitě dr. Jana Dlouhá, Bc. MarieDlouhá, prof. Josef Dolista, prof. Jaroslav Drobník,dr. Adolf Filáček, prof. Vasil Gluchman, dr. VlastimilHála, doc. Jindřich Halama, prof. Anna Hogenová,dr. Tomáš Kučera, dr. Jiří Kučírek, dr. Ivana Macháč-ková, prof. Jan Blahoslav Lášek, dr. Petr Machleidt,doc. Jan Payne, MUDr. Dagmar Pohunková, dr. Mar-tin Pokorný, prof. Josef Syka a dr. Kamila Veverková.

Úvodních šest kapitol je věnováno historickýmkořenům české etiky vědy. Její zdroje autoři právemnacházejí v 19. století u Bernarda Bolzana a potompředevším u Tomáše G. Masaryka. V práci je pou-kázáno na to, že u Masaryka lze nalézt základ obouhlavních větví českého myšlení ve vztahu k vědě– pozitivistického i „antipozitivistického“. Český po-zitivismus ve vztahu k vědě je zkoumán na přístu-pech Františka Krejčího a Josefa Tvrdého. Zvláštnípozornost autoři věnují etice vědy v díle EmanuelaRádla, který na Masaryka v mnohém navázal. Jakovýznamný představitel experimentální biologie, au-tor práce o dějinách novověkých biologických teorií,profesor filosofie na Přírodovědecké fakultě UKa také křesťanský myslitel měl výborné předpoklady

32ab

FILOSOFIA – nakladatelství Filosofického ústavu AV ČR vydalo nedávnojako 319. publikaci kolektivní monografii Etika vědy v České republice:

od historických kořenů k současné bioetice. Práce s vročením 2010 se ke čtenářům dostala s malým zpožděním v dubnu tohoto roku.

Téma etiky, uvedené do vědeckého zkoumání již ve starověku Aristotelem, se mezi filosofy v českém kontextu netěší

právě výslovné pozornosti.

ETIKA VĚDY V ČESKÉ REPUBLICEOd historických kořenů k současné bioetice

k n i h y

k práci v této oblasti. Jeho přínos je vskutku výstiž-ně prezentován. Fenomenologický přístup k eticevědy je také určitým způsobem poznamenán Ma-sarykovým odkazem už v díle zakladatele feno-menologie, Masarykova osobního přítele a pro-stějovského rodáka Edmunda Husserla, který byli filosofickým učitelem Jana Patočky. Husserlovane zcela dokončená práce o krizi evropských věd,která vznikla na základě jeho pražských přednášekz roku 1935 iniciovaných mj. J. Patočkou, zdůraz -nila v našem i evropském myšlenkovém vývoji ra-dikální „sebeujasnění“, k němuž má být lidstvo při-vedeno. Smysl celku je vždy etický, jen dobromůže ospravedlňovat jakoukoli činnost člověka.Sám Patočka upozornil, že věda potřebuje odpo-vědnost – společnost, která neuzná a zásadně ne-má v úmyslu uznat vědu jako morální instanci ob-jektivity, je v nebezpečí. Princip objektivity je všakprincip morální.

Podnětná kapitola je věnována etice vědy u násv době, kdy se po roce 1948 marxismus-leninismusstal na čtyřicet let vládnoucí ideologií. Prohlašovalse za vědecký světový názor a činil si ambice býtjedinou vědou o zákonitostech přírody, společnostia lidského poznání, zatímco všechny ostatní myš-lenkové proudy byly označeny za „buržoazní“, „ne-vědecké“, „reakční“ apod. Důsledky tohoto pojetíbyly ve vědě katastrofální; vedly k rozsáhlým repre-sím ve vědeckých komunitách včetně těch nejtra-gičtějších, vytvářely podmínky pro vznik monopolůve vědě, omezovaly vědeckou činnost jak z hledis-ka programů, tak osob a vědeckých týmů a dotýka-ly se ve větší či menší míře všech vědních disciplín,z nichž některé byly přímo a v celku odmítány jakoburžoazní pavědy (genetika, sociologie, kyberneti-ka, teorie řízení a další). Teprve postupně a někdyse značnými potížemi se vytvářely podmínky pro ur-čité odtabuizování některých z nich. Poručníkovánímarxistické ideologie postupně sláblo alespoň v pří-rodovědných oborech, ale ve společenskovědních

disciplínách, zejména filosofii, přetrvával tuhý tlaks výjimkou konce 60. let prakticky až do listopadu1989. Závěrečná kapitola této části knihy předsta-vuje zamyšlení nad etickými otázkami, které při-neslo sbližování mezi oblastmi vědy a techniky ve20. století. Poukazuje jak na počátky sociálně-filo-sofických a kulturně-politických úvah na toto téma(práce J. Fleischnera z roku 1916 i reakce K. Čapkana ni), tak na souvislosti ve své době velice popu-lární kolektivní práce Civilizace na rozcestí, kterávznikla a byla opakovaně publikována na konci60. let v kontextu snah tehdejšího reformního mar-xismu, třebaže její hlavní autor Radovan Richta po-té patřil k hlavním představitelům normalizačníhosměru ve filosofii.

Další oddíl knihy je věnovánproblematice bioetiky: otvírá jejkapitola, kterou pro tento účelpřipravil prof. Josef Syka. Zabý-vá se současným výzkumema problémy bioetiky, která nabý-vá stále aktuálnějšího či přímomimořádného významu. V ev-ropském kontextu zdůrazňujevýznam křesťanské či židovsko--křesťanské tradice, jíž je v knizevěnován zvláštní oddíl, ale taképodotýká, že zásadní rozdíly ne-panují ani na jiných kontinen-tech, třebaže i v Evropě v souvi-slosti se schvalováním Úmluvyo lidských právech a biomedicí-ně panují rozdílné přístupy. Autorsprávně vyzdvihuje, že k rozvoji bioetiky přispělyzejména otázky spojené s in vitro fertilizací, klono-váním a využitím lidských embryonálních buněk,o nichž se dosud hojně diskutuje. Podává přehleddosavadního výzkumu na tomto poli a upozorňujei na otázky spojené s výzkumem lidského mozku,jehož studiem se zabývá neuroetika. Kapitolu uza-vírá stručné konstatování, že bioetika se stala sou-částí moderní vědy a v tomto směru byla např.uznána i jako postgraduální obor na UniverzitěKarlově.

Rovněž další kapitoly jsou dílem lékařských nebopřírodovědných odborníků. Zabývají se institucio-nalizací etiky lékařského výzkumu, jejími parado-xy, etickými otázkami transplantací a genovýchmanipulací u nás. I v těchto částech autoři sou-středí velké množství podnětných problémů, kterékonkrétní výzkum přináší. Jsou to např. otázky vý-zkumu nových léků a jejich testování, definiceokamžiku smrti, přijímání geneticky modifikovaných

33 ab

organismů a mikroorganismů, genové manipulaceu lidí. Oddíl uzavírá kapitola o „zelených biotech-nologiích“ prof. Jaroslava Drobníka, jež se věnujeproblémům zemědělství současnosti.

Zvláštní oddíl knihy patří již zmíněnému posu-zování bioetických problémů v náboženském dis-kurzu. Postupně je věnována pozornost přístupuk tomuto tématu v judaismu, v katolické a v evan-gelické teologii. Autoři sborníku se spojili i s pří-slušnými teology a podali soustavný přehled sta-novisek k aktuálním otázkám podle příslušnýchdokumentů. Vlastně předkládají určité soustavnévylíčení vztahu jednotlivých náboženských zamě-ření k vědě vůbec a k jejím nejnovějším výzku-

mům.Poslední oddíl publikace se za-

měřuje na praktické financovánívědy jako hodnotové volby. V zá-věru se správně poukazuje, žev rozvinutých zemích Evropyi světa se klade důraz na inovač-ní efekty a sociální relevanci vý-zkumu, přičemž dochází k pro-růstání a překrývání vědních,ekonomických a politických zře-telů ve vědní politice. Přitom lzeve společnosti pozorovat rostou-cí zájem o problémy duchovního,filosofického, kulturního a etické-ho rázu, které souvisejí s vyš -ším oceněním váhy kulturnícha mravních hodnot a lidských di-menzí ve všech oblastech života.

Jako dodatek knihu uzavírá stručná kapitola o eti-ce bioetiky, věnovaná lidské důstojnosti v současnébioetice. Její autor, prof. Vasil Gluchman, hledá od-pověď na základní otázku jak žít, abychom žili mo-rálně, jaké jsou naše povinnosti vůči jiným lidem,jak mohu jako člen společnosti přispět ke společné-mu dobru či veřejnému zájmu. Její zodpovězení na-chází právě v současné bioetice.

Knihu doprovází důkladná bibliografie. Lze kon-statovat, že uvedený výzkum, který spojil humanit-ně, přírodovědně i medicínsky orientované vědcena prozkoumání nových otázek etiky vědy a bioeti-ky, je mimořádně zdařilým počinem, jenž shrnujemnoho nových poznatků a bude velmi užitečný pročtenáře i pro každý další, podobně zaměřený vě-decký výzkum. �

VILÉM HEROLD, Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.

Kolektivnímonografii Etika vědyv Českérepublice: od historickýchkořenůk současnébioetice vydalov roce 2010NakladatelstvíFILOSOFIA.

bulletinak

adem

ický

MYSLÍM ZELENĚ, PROTO VOLÍM JÁDROÚvahy o energii, životním prostředía politiceVýbor z článků, studií a rozhovorů prof.

Františka Janoucha, významného jaderné-ho fyzika, spisovatele a zakladatele Nada-ce Charty 77. Hlavní témata jsou energie,energetika, životní prostředí, jaderná ener-gie a s nimi související společenské problé-my. Vedle práce odborné se F. Janouch vě-nuje s velkým osobním nasazením již vícenež 45 let také systematické popularizaciodborných stanovisek k problematice ja-derné energetiky. Jako jeden z prvníchrozpoznal, že otázka energetická, zdánlivěčistě technicistní či ekonomická, je přede-vším otázkou naší nezávislosti a svobodya je tak věcí nejen praktické politiky, alei otázkou filozofickou.

Janouch, F., Akropolis, Praha 2011.Vydání 1.

NEZÁMOLMOLK: POJEDNÁNÍ O POLITICENezámolmolk patří mezi nejvýznamnější

osobnosti íránských dějin. Je považovánza nejslavnějšího vezíra seldžucké dobypůsobícího na dvoře seldžuckých sultánůAlparslána a Malekšáha. Byl schopnýmpolitikem a své rady a ponaučení o správ-ném vládnutí věnoval sultánu Malekšáhovi,na jehož popud prý Sijásat-náme (Pojed-nání o politice) napsal.

Cvrkal, Z. (překlad, autor studie), ediceOrient, Academia, Praha 2011. Vydání 1.

PRVNÍ LIDÉZávody v hledání nejstaršího předkaOtázka, kdy a kde se objevili první před-

chůdci lidí, patří k největším výzvám vědy.Kniha přináší příběh čtyř týmů badatelůposedlých touhou vyřešit záhadu lidskéevoluce i vzájemnou rivalitou, shrnuje nej-významnější africké objevy a přibližujezákulisí lovu na zkameněliny. Honba zaprvním hominidem začíná.

Gibbonsová, A., Galileo, Academia,Praha 2011. Vydání 1.

34ab

k n i h y

ČTENÁŘI A INTERNAUTINakladatelství Host ve spolupráci s Ná-

rodní knihovnou vydalo publikaci JiříhoTrávníčka z Ústavu pro českou literaturuAV ČR Čtenáři a internauti. Obyvatelé Čes-ké republiky a jejich vztah ke čtení (2010).Publikace přináší výsledky druhého statis-tického výzkumu české dospělé populace,který se uskutečnil v loňském roce. Před-chozí výzkum se realizoval v roce 2007a byl vůbec prvním reprezentativním še-třením se zaměřením na čtení v českémprostředí. Kniha není pouhým souhrnemstatistických údajů, kolik čteme, co čte-me, kolik knih si kupujeme, jak často cho-díme do knihoven, kde si nejčastěji obsta-ráváme informace o knihách, co má na nášvztah ke knihám největší vliv, jaké časopisyčteme, co čteme na internetu atd. Datataké ukazují, jak je naše čtenářstvo rozlo-ženo, tj. kdo jsou jeho tahouni a kdo jej na-opak táhne dolů. Nechybějí mezinárodnísrovnání a výkladové kapitoly o fenomé-nu beletrie a o čtení v době digitální. Právětyto dvě oblasti profilovala témata druhéhovýzkumu. Vydání knihy představuje částdlouhodobější výzkumné strategie, kterouÚstav pro českou literaturu AV ČR čtenía čtenářství věnuje a kterou v současnédobě rozvíjí i prostřednictvím jiných foremnež statistických zkoumání.

Trávníček, J., Host, Národní knihovna,Brno 2011. Vydání 1.

NEJPRODÁVANĚJŠÍ KNIHY V KNIHKUPECTVÍ ACADEMIA V ŘÍJNU 2011

� 1. Shakespeare, W. – Dílo (překladMartin Hilský, vychází s podporounadace The Kellner FamilyFoundation, British Council,Daniela Bartka a Evžena Harta)

� 2. Solženicyn, A. – Souostroví Gulag� 3. Pacner, K. – Češi v kosmu

(vychází s podporou AV ČR)� 4. Kostrbová, L. – Mezi Prahou

a Vídní (vychází s podporou AV ČR)

� 5. Koubská, L. – Hvězdář diplomat

Tituly ostatních nakladatelů:

� 1. Kosatík, P. – České okamžiky, Torst� 2. Šiklová, J. – Bez ohlávky

(rozhovory), Kalich� 3. Koutek, O. – Prokop Drtina.

Osud československéhodemokrata, Vyšehrad

� 4. Kabát, J. – Psychologiekomunismu, Práh

� 5. McDermott, K., Agnew, J.:Kominterna, NLN

Knihkupcův tip:

� Studnička, M. – S botanikemv tropech, Academia

ŠÁRKA HOLÁ,vedoucí knihkupectví Academia,Václavské náměstí 34, Praha 1

NOVÉ KNIHY

35 ab

MEGABOOKS – výstava zahraniční vědecké literatury

V Oválné studovně Knihovny AV ČR se v říjnu uskutečnil další ročník prodejní výstavy zahraniční vědecké literatury, kterou do Českérepubliky dováží firma Megabooks. Letošní výstava představila nejnovější publikace z oboru medicíny, genetiky, biochemie, farma-

kologie, biochemie, molekulární imunobiologie, fyzikální chemie,diagnostiky, radiobiologie, radiologistiky, elektromagnetismu, bio -informatiky, fyzikální geografie, biotechnologie, nanotechnologiea termodynamiky. Novou encyklopedií byla zastoupena napříkladtaké filozofie. Inspiraci na výstavě našli nejen uživatelé KNAV a pra-covníci akademických ústavů a jejich knihoven, ale též knihovnypražských vysokých škol a studenti doktorských studijních progra-mů na pracovištích AV ČR. Většina vystavovaných publikací se sta-ne součástí fondu KNAV, neboť na jejich výběru pro výstavu pra-cuje vždy po celý rok akvizice KNAV s odbornými pracovníky firmyMegabooks, která se již dlouhodobě a úspěšně dovozem zahra-niční vědecké literatury do České republiky zabývá. �

DAGMAR HARTMANOVÁ, Knihovna Akademie věd ČR

ab

ČASOPIS VESMÍR:140 let a 1800 číselU příležitosti 140. výročí svého založení uspořádal časopis Vesmír ve spo-

lupráci s Centrem pro teoretická studia UK a Akademií věd ČR seminářVěda – náš osud, který se za účasti významných osobností české vědy usku-tečnil 24. října 2011. První číslo nejdéle vycházejícího českého měsíčníku populari-zujícího aktuální vědecké výsledky se z redakce v Ječné ulici v Praze ke čtenářůmrozešlo 3. května 1871 zásluhou zakladatele Vesmíru Václava F. Kumpošta, žákaJana E. Purkyněho. Obsah časopisu byl od počátku podobný tomu, jaký měla

o téměř dvacet let starší Živa, tj. pojednával „o véškerých záležitostech ze všech oborůvědy přírodní, země i národopisu, filosofie průmyslu a živnosti“. V současnosti tvoří jehoredakční radu význační čeští vědci a popularizátoři vědy: například Václav Cílek, Jiří Grygar,Stanislav Komárek, Jaroslav Flegr, Cyril Höschl, Jan Zrzavý ad. Šéfredaktorem je odroku 1990 Ivan M. Havel (na snímku), bývalý ředitel Centra pro teoretická studia UK, jehodlouholetým zástupcem a vedoucím redakce Ivan Boháček, který představuje hybnou sílučasopisu Vesmír již od roku 1985. Seminář k oslavě významného jubilea, který hostilaLannova vila v pražské Bubenči, nabídl vedle ohlédnutí za historií časopisu v podáníStanislava Vlčka také tematické přednášky. �

lsd

Výlov slovíček a eseje o autorském psaní

V listopadu vychází knížka anglických esejů bývalého oblíbeného lektora a zkušeného editoravědeckých textů Richarda Haase. Eseje publikoval na pokračování Akademický bulletin v roč-

nících 2006–2008 (podrobněji viz AB 9/2011). Soubor textů má nejen klasickou tištěnou podobu, aletaké moderní elektronickou verzi. Knížku připravil k vydání v Ústavu pro jazyk český AV ČR Akade-mický bulletin a dostanete ji v knihkupectvích Academia. �

red

OBĚ

FO

TA: L

UDĚK

SVO

BODA

, AB

FOTO

: LUD

ĚK S

VOBO

DA, A

B

bulletinak

adem

ický

36ab

TOPIC OF THE MONTH International Audit of Czech Research, Development and Innovations: Final Report Featured in this issue is the Final Report of an international audit

critical of the system of assessment and funding of science andresearch in the Czech Republic. While concluding that change isimperative, the auditors praised the increasing quality of Czechscientific work. The Final Report was presented by the Ministry of theEducation, Youth and Sport on October 13, 2011. The auditors pri-marily deplored the low state support and minimal funding of scienceby the industrial sector. They recommend abandoning the currentmethodology of research and development results assessment andthe questionable mechanical calculation of the level of funding ofindividual institutions based on it. The Education Ministry’s represen-tatives affirmed that the Czech Republic will launch a project of a new,more efficient funding of science. The audit of the Czech researchsystem was carried out by the international team during 2010–2011with support from the Technology Centre of the Academy of Sciencesof the ASCR.

SCIENCE AND RESEARCH10th European Meeting on Glial Cells in Health and DiseaseMore than 700 specialists from around the world took part in this

event at the Prague Congress Centre on September 13–17, 2011.Wide-ranging critical areas in current glial research were discussedin plenary lectures, symposia and workshops. In addition, outstandingscientists and their students presented posters throughout themeeting. Glial cells of varying types support neurons by providingsupport and nutrition. The conference was organised by the Instituteof Experimental Medicine of the ASCR.

How to fight allergies Results of research by scientists from the Institute of Molecular

Genetics of the ASCR have been published on the U.S. National

Library of Medicine website. Their work on the STIM1-directedreorganization of microtubules in activated mast cells could help infighting allergies. The study reports that activation of bonemarrow-derived mast cells (BMMCs) induced by FcεRI aggregationor treatment with pervanadate or thapsigargin results in thegeneration of protrusions containing microtubules (microtubuleprotrusions). In the study, formation of these protrusions dependedon the influx of extracellular Ca(2+). Changes in cytosolic Ca(2+)concentration also affected microtubule plus-end dynamics detectedby microtubule plus-end tracking protein EB1. Experiments withknockdown or reexpression of STIM1, the key regulator of SOCE,confirmed the important role of STIM1 in the formation of micro-tubule protrusions. Although STIM1 in activated cells formedpuncta associated with microtubules in protrusions, relocationof STIM1 to a close proximity of cell membrane was independentof growing microtubules. In accordance with the inhibition of Ag-induced Ca(2+) response and decreased formation of micro-tubule protrusions in BMMCs with reduced STIM1, the cells alsoexhibited impaired chemotactic response to Ag. Institute geneticistsproposed that rearrangement of microtubules in activated mastcells depends on STIM1-induced SOCE, and that Ca(2+) playsan important role in the formation of microtubule protrusions inBMMCs.

Space Shuttles and their contribution Another article in this issue, Space Shuttles and their contribution,

provides an overview of the Space Shuttle Program (officially calledSpace Transportation System – STS), which the U.S. established inthe late 1960s. The program commenced on April 12, 1981, with thelaunching of Columbia STS-1 – the first shuttle orbital flight – andconcluded with its last mission, STS-135 flown by Atlantis in July2011, which retired the final shuttle in the fleet. The Space Shuttleprogram formally ended on August 31, 2011.

r e s u m é

The Institute of Physics started the new Centre for Analysisof Functional Materials in Prague. From left the President of the Council for Sciences ASCR Jiří Čtyroký together with

the director of the Institute of Physics of the ASCR Jan Řídkýand Prague City councilor Petr Dolínek.

Slavnostní otevření nových laboratoří Střediska analýzyfunkčních materiálů. Zleva: předseda Vědecké rady Jiří Čtyřoký,

ředitel FZÚ Jan Řídký a pražský radní Petr Dolínek.

SAFMATFyzikální ústav AV ČR se sídlem v Praze Na Slovance otevřel

7. října 2011 Středisko analýzy funkčních materiálů (SAFMAT)– ve svém oboru nejlépe vybavené pracoviště ve střední a východníEvropě. Projekt, který získal podporu pražského zastupitelstva cobynejlépe hodnocený projekt v rámci 2. výzvy Operačního programuPraha – Konkurenceschopnost, poskytne badatelům laboratořes nejmodernějším technologickým vybavením. Přispěje tak nejenke zkvalitnění vědecké činnosti ve FZÚ AV ČR, ale i k celkovémurozvoji a rozšíření možností výzkumu na území Prahy. „Doufejme,že se bude SAFMATU dařit a že bude prosperovat, jak tomu byloběhem výstavby,“ popřál ambicióznímu projektu ředitel Fyzikálníhoústavu doc. Jan Řídký. V rámci spolupráce s dalšími vědeckýmiinstitucemi se ústav zaměří na materiálový výzkum v oblasti nano-technologií a ve spolupráci s vysokými školami – především Mate-maticko-fyzikální fakultou UK a fakultami ČVUT – také na vzdělá-vání studentů, zejména postgraduálních. Unikátní laboratoř budeotevřena také podnikatelským subjektům, které působí v oblastivýzkumu a vývoje. �

lsd

FOTO

: LUD

ĚK S

VOBO

DA, A

KADE

MIC

KÝ B

ULLE

TIN

VŠEC

HNA

FOTA

: STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

, AKA

DEM

ICKÝ

BUL

LETI

N

U příležitosti vydání knihy Dunkerque1944–1945 – Ztráty Československé

samostatné obrněné brigády během ope-račního nasazení ve Francii, kterou při-pravili badatelé Ústavu pro soudobé ději-ny AV ČR Petr Hofman a ZdenkoMaršálek, se 24. října 2011 konal seminář,který připomenul osudy padlých, zemře-lých a ne-zvěstných příslušníků Českoslo-venské samostatné obrněné brigády. Tibojovali od října 1944 do května 1945v okolí francouzského přístavu Dunkerque,v němž se uzavřela silná německá posád-ka. Kniha, kterou vydalo Nakladatelství Li-dové noviny, vznikla ve spolupráci s Čes-koslovenskou obcí legionářskou, jež letosslaví 90 let od založení v roce 1921. Podlemístopředsedy Senátu PČR Petra Pithar-ta, který nad seminářem převzal záštitu, jepublikace mimořádná tím, s jakou pečli-vostí a úctou vzpomíná všechny padlé: „Autoři vojákům vzdávají úctu nikoli vzletnými pietami, nýbrž vypsánímjejích životních příběhů, rekonstrukcí zranění, smrti a pohřbu. Čtete jeden příběh za druhým a nedokážete pře-stat. S takovým čtenářským zážitkem jsem se dosud nesetkal. Úcta ke každému jednotlivému mrtvému je tounejvyšší úctou, kterou padlým můžeme projevit.“ V rámci zkoumání československého zahraničního odboje zadruhé světové války představují medailonky prostých vojáků tolik potřebný „pohled zdola“. Jednotlivé studienaopak zasazují působení československých vojáků do kontextu bojové činnosti spojeneckých vojsk a sou-časně předkládají výsledky zevrubného statistického zpracování získaných údajů. �

lsd

ČECHOSLOVÁCI U DUNKERQUE

Zleva: autoři publikace Zdenko Maršálek a Petr Hofman z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, místopředseda Senátu PČR

Petr Pithart, Otto Pick z Univerzity Karlovy a předsedaČeskoslovenské obce legionářské Pavel Budinský.

DVACETINY STŘEDISKA

SPOLEČNÝCH ČINNOSTÍK oslavě druhé dekády Střediska společných činností ve znamení podpory Akademie věd

v podobě odborných, organizačních a servisních služeb se 17. října 2011 setkali akade-mičtí hosté a zástupci sponzorů v Lannově vile. Po úvodním slově ředitele SSČ Jiřího Maléhopopřál Středisku do dalších let předseda AV ČR Jiří Drahoš a krátce vystoupil bývalý členAkademického sněmu Václav Talíř. O hudební vstup do příjemného neformálního odpoledne sepostarala Bronislava Tomanová za klavírního doprovodu Miroslava Navrátila.

K dvacátým narozeninám svého vydavatele připravila redakce Akademického bulletinuvýstavu Jedničkové roky v životě Střediska společných činností a jeho předchůdců aneb Reflexev Akademickém bulletinu, která bude následně k vidění i v budově Akademie na Národní třídě.

HaM

VŠEC

HNA

FOTA

: STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

, AKA

DEM

ICKÝ

BUL

LETI

N

bulletin...bulletin a k a d e m i c k ý Partnery Technopolisu byly dvě význačné evropské...

Documents

Transcript of bulletin...bulletin a k a d e m i c k ý Partnery Technopolisu byly dvě význačné evropské...