E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXIPORTRÉT

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

FOTOGRAFIE V PRAXIPORTRÉT

ŠÉFREDAKTOR MICHAEL FREEMANSPOLUPRÁCE GARYEASTWOOD

I L E X

Michael Freeman’s Photo SchoolPortraitMichael Freeman

Copyright © 2 012 The Ilex Press LimitedFirst published in the UK in 2 012 by:

I L E X210 High StreetLewesEast Sussex BN7 2NSwww.ilex-press.com

Any copy of this book issued by the publisher is sold subject to the condition that it shall not by way of trade or otherwise be lent, resold, hired out or otherwise circulated without the publisher’s prior consent in any form of binding or cover other than that in which it is published and without a similar condition including these words being imposed on a subsequent purchaser.All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any form or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording or informa-tion storage and retrieval systems – without the prior permission of the publisher.

Fotografi e v praxiPortrétMichael Freeman

© ZONER software, a.s.První vydání v roce 2 013.Zoner PressKatalogové číslo: ZRK1 231

ZONER software, a. s.Nové sady 18, 602 00 Brnohttp://www.zonerpress.cz

Šéfredaktor: Ing. Pavel KristiánOdpovědný redaktor: Pavel KristiánDTP: Dan Zůda podle originálu© Překlad: Nikol Barochová

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména pro-duktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostřed-kem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na:Zoner PressZONER software, a. s.Nové sady 18, 602 00 Brnotel.: 532 190 883, fax: 543 257 245e-mail: knihy@zoner.czwww.zonerpress.czwww.knihyfoto.cz

ISBN 978-80-7413-231-5

14

54

84

108

134

Obsah

O této řadě knih Profi ly studentů Úvod

Póza a kompozice

Vztah a sebejistota Nastavení fotoaparátu Snímky tváře Cvičení: Ohnisková

vzdálenost Oční kontakt – ano, či ne? Nálada Cvičení: Určete náladu

scény Portrét sedící

postavy Pozice rukou a dlaní Cvičení: Klasický

portrét vsedě Pózování vestoje Cvičení: Postoj Na šířku, na výšku,

anebo do čtverce? Cvičení: Využijte různé formáty

Přirozené světlo

Vyvážení bílé a odstín pokožky Okno jako hlavní světlo Cvičení: Interiér a denní

světlo Ve stínu Odrazné desky Cvičení: Práce s odraznou

deskou za slunečného dne

Měkké a zlaté světlo Cvičení: Měkké a zlaté světlo Hodnota bezprostřednosti Cvičení: Procházka s modelem

Studiové osvětlení

Záblesková zařízení Zdroje trvalého světla Další pomůcky Doplňkové osvětlení Cvičení: Deštník,

nebo softbox? Více světel: základy Více světel: pro pokročilé Cvičení: Vyzkoušejte různá

uspořádání Expozice a její měření

Prostředí

Neutrální pozadí Cvičení: Portrét bez kontextu Výběr lokality v exteriéru Cvičení: Hledání vhodného

místa v exteriéru Portréty v kontextu s prostředím Cvičení: Zachyťte

atmosféru místa Dvojice a skupinky Cvičení: Vytvořte snímek

skupiny

Retušování a postprodukce

Správný odstín pokožky Cvičení: Vyladění odstínu

pokožky Vyhlazovací techniky Workfl ow retušování Cvičení: Dokonalá tečka na konec Digitální plastika

Slovníček Rejstřík Bibliografi e a užitečné

odkazy

v

12 P o r t rét

Úvod

Portrétování patří k  těm nejstarším a  nejnesmrtelnějším uměleckým for-mám. Po celá tisíciletí to byla touha zachytit fyzickou podobu jedince, jeho charakter, náladu i  osobnost, ale také společenské postavení, bohatství či mravní působivost, která nutila umělce vytvářet portréty lidí, a to celou škálou uměleckých technik.

Fotografie dovolila vytvářet portré-ty každému majiteli fotoaparátu a  od nedávné doby to  digitální fotoapará-ty umožňují v podstatě komukoli. Pro profesionální fotografy portrétů došlo v posledních desítkách let také k  řadě změn – tradiční, statické pózy se stří-dají s dramatickými úhly pohledu, velkým přiblížením, neobvyklým na-svícením či dynamickými pózami.

Ještě do nedávné doby platilo, že vsedě

smělo být portrétováno jen pár jedin-ců, kteří se těšili určité úctě, ať už díky svému morálnímu, náboženskému či společenskému významu anebo bo-hatství. Potřeba zachycovat autoritu, moc a  vážnost určovala styl portrétů, a  to můžeme pozorovat už od kultu-ry starověkých Řeků, jejichž klasické pózy a pravidla práce se světlem přímo ovlivnily sochaře a malíře všech násle-dujících epoch, první fotografy nevyjí-maje. Typ pózování byl samozřejmě do určité míry ovlivněn i dostupnou tech-nologií. Například první fotografové na expozici potřebovali půl minuty nebo i  více, což vyžadovalo pózy velmi str-nulé bez sebemenších pohybů.

Rozmach fotografie v posledním století a  postupná všudypřítomnost digitál-ních fotoaparátů ovlivnily i fotografické publikum, které je nyní, co se portrétů

ve všech možných formách týče, kulti-vované a náročné. V současné době je portrétní fotografie těsně spjata s naší kulturní a  sociální ikonografií, od článků o kráse v ženských časopisech a módních trendů po marketing, rekla-mu a dokonce žurnalistiku.

Zároveň zde ale působí také věčná umělecká touha po novátorství a  jedi-nečnosti a díky fotografům, kteří chtějí vyčnívat z řady, se tyto hranice posou-vají. Výsledkem bývá zpochybňování, přeformulovávání, a  v  některých pří-padech dokonce zavrhování pravidel klasického portrétu, která ovlivňovala jeho styl po celá staletí.

Ohraničení, zarámování, oční kontakt (nebo jeho nepřítomnost), postoj, póza, kompozice, práce se světlem a  každý další takový aspekt, které dohroma-dy vytvářejí celkovou podobu a  výraz každého portrétu, již nelze jednoduše přebírat, začala nová éra portrétní foto-grafie plná dobrodružství. Aby dnešní fotograf do portrétu dostal dramatič-nost, napětí, život, náladu či jedineč-nost, tak formální pravidla pózování spíše porušuje, než že by se jich držel. A  tady se dostáváme k zajímavé otáz-ce: Může fotograf vědět, jak je porušit, pokud je vlastně vůbec nezná? A máme právo ignorovat pravidla, která chá-peme jako klasická, když se vyvíjela

© K

onra

dba

k

Moderní stylSoučasné portrétování často využívá velmi moderní, líbivý přístup s nekonvenčními pózami a dynamikou barev.

W

13Ú V O D

stovky let a  přebírali a  zdokonalova-li je ti nejlepší umělci všech dob? Jako v  mnoha případech platí, že pokud tato pravidla poznáme a  osvojíme si je, získáme skvělý základ, na kterém pak lze budovat vlastní styl a techniky. Tradiční postupy i dnes bohatě využi-jete vždy, když chcete vytvořit portrét vkusný a kultivovaný.

Dnes je jisté jedno, profesionální foto-grafové musí být vynikající portrétisté, a to bez ohledu na konkrétní zaměření. Reportážní, reklamní, módní, válečná či svatební fotografie – abych uvedl pár příkladů – všude tady je portrétování důležitou součástí. Na světě bychom vlastně asi nenašli mnoho fotografů, které by nikdy nikdo nepožádal nebo nepřinutil, aby nějaký ten portrét přá-tel, rodiny, kolegů, klientů, celebrit nebo i někoho cizího a neznámého udě-lali.

V dnešní době záleží více než kdykoli předtím na tom, aby vzniklo něco je-dinečného a  autentického. A  poutavé portréty vytvoříme jedině tak, že si osvojíme ty správné postupy. Musíme se naučit, jak zacházet s portrétovanou osobou, aby působila sebejistě, a  po-rozumět tomu, jak určitá póza a  svět-lo ovlivňují celkovou podobu a  výraz snímku.

Proto je nesmírně důležitá dobrá zna-lost jak klasických, tak současných technik portrétování. Tato kniha vás poučí o  klasickém stylu portrétních fotografií, ale také vás seznámí se sou-časnými trendy v této oblasti, které dá-vají vzniknout těm nejúchvatnějším, nejpůsobivějším a  skutečně originál-ním portrétům, které dosud spatřily světlo světa.

Nesmrtelná klasikaVe srovnání s portrétem na předchozí straně působí tento tradiční snímek hlavy s rame-ny jinak, nicméně objektivně nelze říct, že by jeden z těchto

portrétů byl lepší než ten druhý. Oba typy portrétů mají svůj smysl a je třeba umět do-sáhnout obou výrazů.

© ra2 studio

P ÓZ A A KO M P OZ I C E18

Nastavení fotoaparátu

„Když vaše fotky nejsou dost dobré, znamená to, že jste nebyli dostatečně blízko.“ Tak zní slavný výrok válečného fotografa Roberta Capy a většina kolegů by hned začala horlivě přikyvovat, ale alespoň v  případě fotografování por-trétů to určitě není všechno, co určuje kvalitu výsledku.

Přiblížení či těsné zarámování může jistě dát vzniknout skvělým snímkům s nábojem a působivostí. Nicméně stej-ně tak důležité je rozumět tomu, že pozice fotoaparátu a  jeho vzdálenost od objektu mohou mít výrazný vliv na perspektivu portrétu, jeho zkreslení a  konec konců i  na vzhled fyzických rysů portrétované osoby. Jinými slovy, portrétní fotografové musí umět vy-užívat pozici fotoaparátu, ohniskovou vzdálenost objektivu a hloubku ostrosti tak, aby určité prvky vzhledu portréto-vané osoby zdůraznili a jiné zase učini-li méně nápadnými.

Pozice fotoaparátu

Platí jedna obecná zásada: fotoaparát by měl být umístěn do takové výšky, kdy se vám při pohledu do hledáčku portré-tovaná osoba rozpůlí. Takže v případě fotografie celé postavy by fotoaparát měl být v úrovni pasu člověka, u por-trétu zabírajícího dvě třetiny postavy někde ve výšce hrudníku a u portrétů, kdy chcete zabrat jen hlavu a ramena, v úrovni špičky nosu portrétované oso-by.

Taková pozice ve spojení s  rovinou fotoaparátu rovnoběžnou s  vaším ob-jektem (to znamená žádné natáčení

fotoaparátu nahoru ani dolů) vám za-ručí, že zůstane zachována přirozená perspektiva lidské tváře i postavy. Sa-mozřejmě se setkáte s  tím, že vás lidi budou prosit, abyste některý jejich rys trochu zamaskovali nebo jiný nechali vyniknout. Tolikrát se my fotografové setkáváme s prosbami typu: „Dala by se na té fotce nějak schovat ta moje druhá brada, boky, začínající pleš, nos, břicho atd.?“ I  bez takových přímých proseb byste vždy měli přemýšlet, jak ty které problematické tělesné aspekty zachy-tit, aby člověk na portrétu vypadal co nejlépe.

Když například u portrétů celé postavy nebo dvou třetin těla fotoaparát umís-títe trochu výš než obvykle, tak zdůraz-níte hlavu s rameny, a naopak opticky zeštíhlíte boky a nohy. Snížením pozi-ce fotoaparátu zase zvětšíte chodidla, nohy a boky a zmenšíte hlavu a rame-na. Tyto účinky můžete ještě znásobit, jestliže navíc v dané pozici fotoaparát obráceným směrem naklopíte (smě-rem dolů, když jste jeho pozici zvýšili, a  směrem nahoru, pokud je nyní níž). Ale nesmíte to přehnat, jinak bude vý-sledkem spíše nešťastná karikatura než povedený portrét.

U  snímků více zblízka, jako jsou kla-sické portréty zabírající jen hlavu s ra-meny, pak snížením pozice fotoaparátu pod úroveň špičky nosu dosáhnete vý-raznější brady a širších čelistí, přičemž nos a čelo budou vypadat menší. Posu-nete-li fotoaparát více nahoru, výsled-kem bude efekt opačný: prodloužení nosu a  rozšíření čela, zatímco čelisti se zúží a brada zmenší. A opět platí, že pokud přitom fotoaparát naklopíte od-

povídajícím směrem, ještě tyto účinky posílíte. Čím blíž navíc k portrétované osobě budete, tím většího zkreslení do-sáhnete.

Také pamatujte na to, že zvýšením nebo snížením pozice fotoaparátu mů-žete portrétované osobě dodat určitou prestiž v očích těch, co se na portrét po-dívají. Vyšší pozice fotoaparátu v kom-binaci s  dalšími faktory způsobí, že člověk na snímku bude působit skrom-ně, zranitelně a méně důležitě – každý, kdo pak jeho portrét uvidí, se na něho bude dívat doslova „svrchu“. A podob-ně – pokud budete fotografovat z nižší pozice, pak bude osoba na snímku vy-zařovat důležitost, nadřazenost a moc, a to do takové míry, do jaké k tomu bu-dou přispívat další aspekty snímku.

Ohnisková vzdálenost

Základní objektivy (to znamená 50mm objektiv pro 35mm formáty, 35mm objektiv pro formáty APS-C a  80mm objektiv pro střední formáty atd.) po-užívají fotografové všeho druhu. Pro fotografování portrétů ať už celé po-stavy, tří čtvrtin těla nebo skupinových portrétů je to dobré řešení, nicméně v  případě portrétů tváře fotografové nejčastěji sahají po objektivech s delší ohniskovou vzdáleností, než jakou na-bízí základní objektivy.

Přestože se základní objektivy pova-žují za nejlepší, co se týče přirozené perspektivy lidského oka, v  případě portrétů, které zabírají jen hlavu s  ra-meny, se s nimi musíte přiblížit k por-trétované osobě hodně blízko, abyste jí

W Pohled vzhůruTady máme extrémní příklad toho, jak kombi-nace nízké pozice fotoaparátu a jeho naklopení dává vzniknout zajímavému posunu v per-spektivě, který zvětšuje nohy a boky a zmen-šuje hlavu a ramena. V umírněnější podobě lze tento postup využít ke zvýraznění fyzického vzhledu modelů a modelek v případě portrétů celé postavy.

vyplnili záběr, a  to jí může být nepří-jemné.

Kromě toho, že portrétovanou osobu možná poněkud vyděsíte, mohou být kratší ohniskové vzdálenosti zdrojem zkreslení, fotografujete-li zblízka, a  to vzhledem k  efektu zvanému perspek-tivní zkrácení, které je typické pro širo-koúhlé objektivy (tj. krátké ohniskové vzdálenosti), kdy dochází ke zvětšení prvků v popředí a zmenšení těch vzdá-lenějších.

Abychom se takovým deformacím vy-hnuli, volíme pro portréty zabírající hlavu a ramena spíše objektivy s ohnis-kovými vzdálenostmi 70 mm, 85 mm, 100 mm, 135 mm nebo i  200 mm (nad 200 mm může být problémem dostat do snímku vše, co jste chtěli, a projevuje se zde již tzv. komprese perspektivy).

Hloubka ostrosti

Použijete-li objektiv s delší ohniskovou vzdáleností a nastavíte nízké clonové číslo (např. 2.8, tedy odcloníte objektiv), dosáhnete velmi malé hloubky ostrosti – což znamená, že na snímku bude os-trá jen velmi úzká oblast v určité vzdá-lenosti. Čím nižší je clonové číslo (čím více odcloníte) a čím větší ohniskovou vzdálenost použijete, tím bude hloub-ka ostrosti menší. Při stejné ohnisko-vé vzdálenosti zvětšujete (zmenšujete) hloubku ostrosti zacloňováním (odclo-ňováním) objektivu.

Takové cílené zaostření spolu se vzhle-dem rozostřených oblastí mimo hloub-ku ostrosti (tzv. bokeh) je výrazovým prostředkem fotografů. U portrétů však může jít o  dvojsečný meč. V  případě snímků celé postavy mělká hloubka ostrosti osobu dobře izoluje od pozadí (čímž ji zvýrazňuje) a místo nežádou-cích a  rušivých prvků v pozadí se vy-

tvoří snové obrazce plné rozmazaných barev a  abstraktních tvarů. Jenže na druhou stranu může mělká hloubka ostrosti naprosto zničit rodinný portrét – s dokonale ostrými dětmi v popředí, které však za sebou mají rozmazané rodiče a prarodiče. U  skupinových fo-tografií je proto potřebné více zaclonit a pracovat s clonami f/8.0 nebo f/11.0.

Mělká hloubka ostrosti dobře funguje u portrétů zblízka, když vám jde o vy-tvoření napětí a dramatičnosti. Pokud například zaostříte na oko a  zbytek obličeje necháte méně ostrý, můžete dosáhnout výjimečně působivých vý-sledků. S malými clonovými čísly (např. 1.4) mohou vzniknout skutečně pouta-vé, až téměř surrealistické portréty – ale pamatujte, že u malé hloubky ost-

rosti s tak krátkými ohniskovými vzdá-lenostmi může i  sebemenší pohyb (ať už fotografa nebo objektu snímku) vést ke ztrátě ostrosti v klíčových oblastech. Hloubka ostrosti se může v  takových případech pohybovat v hodnotách od pár mm až po několik málo cm kolem roviny zaostření obrazu, takže se klid-ně může stát, že oko, které bylo zaostře-né, už nemusí být ostré v okamžiku, kdy právě mačkáte spoušť.

© K

onst

anti

n S

uty

agin

U

P ÓZ A A KO M P OZ I C E20

Snímky tváře

Policejní fotografie vězňů vypadají tak nepěkně z  jednoho prostého důvodu. Když se k  vám někdo postaví čelem a namíří na vás takto objektiv fotoapa-rátu, působí to nepřirozeně až agresiv-ně. Z pohledu portrétního fotografa se jedná o  jednu z  nejméně přitažlivých póz. Stojíte-li k fotoaparátu čelem, rysy obličeje se zploští, z  tváře nevystupují lícní kosti ani linie brady, ramena vypa-dají robustní a široká a oči jsou v přím-ce rovnoběžné se zemí – výsledkem je portrét stejně tak nelichotivý jako ne-zajímavý. Téměř pro každý portrétní snímek platí, že by hlava a ramena měly být v  určitém úhlu vůči fotoaparátu natočené, hlava navíc mírně skloněná nebo naopak zvednutá, aby se vytvořila líbivá a přitažlivá nerovná linie očí.

Sedm osmin, tři čtvrtiny a profi l

Většina portrétních fotografií se dá rozdělit do tří hlavních skupin podle pozice hlavy vůči fotoaparátu: jedná se o profil, záběr ze sedmi osmin a záběr ze tří čtvrtin. O co jde v prvním přípa-dě, je jasné, nicméně většina všech por-trétů lidské tváře, které existují, spadá do dalších dvou skupin, a proto bychom měli vědět, v čem se od sebe liší.

Záběr ze sedmi osmin představuje v  podstatě přímý pohled do obličeje portrétované osoby (ánfas), s  tím, že je tvář v jednom směru od fotoapará-tu mírně pootočená. Z  jedné poloviny obličeje toho tedy vidíte poněkud více než z té druhé, přičemž ale záběr stále zahrnuje i vzdálenější ucho.

V případě tří čtvrtin se nejedná o nic jiného, než že z  obličeje portrétované osoby na snímku vidíte právě tři čtvrti-ny. To už vyžaduje větší natočení hlavy, asi o 45 stupňů vůči fotoaparátu (ať už na jednu stranu nebo na druhou). Vzdá-lenější ucho a většina z odvrácené stra-ny tváře zůstane očím toho, kdo se na snímek podívá, skrytá. Dejte si pozor, aby oko, které se nachází ve větší vzdá-lenosti od fotoaparátu, úplně nesplynu-lo s pozadím. Mělo by zůstat součástí portrétu, a to tak, že na odvrácené stra-ně tváře mezi pozadím a okem zacho-váte v záběru oblast spánku.

Také se můžete setkat s  tzv. dvoutře-tinovým záběrem. V  praxi se jedná o  běžný termín, kterým profesionální fotografové rozlišují mezi ánfas zá-běrem typu „vězeň“ a  klasickým por-trétem s mírným natočením – snímek dvou třetin jednoduše odpovídá ně-

čemu mezi sedmi osminami a  třemi čtvrtinami. Zásadní je natočení hlavy od fotoaparátu, čímž vzniká půvabný úhel s liniemi brady, krku a očí. Takový úhel také otevírá prostor pro hru se stí-ny a zvýraznění určitých rysů obličeje pomocí nasvícení.

V případě portrétu z profilu nestačí jen člověka otočit o 90 stupňů a zmáčknout spoušť. Vhodnější je požádat portré-tovanou osobu, aby se začala pomalu otáčet bokem k  fotoaparátu, zastavit ji přesně v  momentě, kdy vzdálenější oko zmizí ze záběru (za nosem), a  fo-tografovat profil v  tomto úhlu. Není také na škodu portrétovaného člověka

Jen polovina tvářeKdyž chcete udělat snímek tváře z profi lu, nechte portrétovanou osobu otáčet hlavu od fotoaparátu do okamžiku, kdy vzdálenější oko zcela zmizí ze záběru.

© Igor Borodin

R

21S N Í M K Y T VÁ Ř E

pobídnout, aby lehce zvedl bradu, čímž se vizuálně prodlouží krk.

Portrét zabírající hlavu a ramena – naklonění a natočení

U většiny portrétů platí, že by ramena měla být v určitém úhlu pootočena na jednu nebo druhou stranu. Normálně tedy ramena směřují na jednu stranu v  určitém úhlu vůči fotoaparátu, za-tímco krk může být podobně natočen na stranu opačnou, což portrét obohatí o pár zajímavých, líbivých linií.

Natočením krku opačným směrem, než kam směřují ramena, dosáhnete ženštějšího a  kultivovanějšího výrazu (jako by se člověk díval kamsi přes ra-meno). Za mužnější se považuje póza opačná, kdy jsou krk a ramena natoče-ny stejným směrem. Ramena mohou být zároveň mírně nakloněná – jedno by mělo být vždy výše než to druhé.

Když ramena zůstanou v  linii rovno-běžné se zemí, vypadají objemnější a  portrét ztrácí napětí a  přitažlivost. Nicméně i u naklonění ramen existuje rozdíl mezi muži a ženami – blíže k fo-toaparátu by v případě ženy mělo být zvednuté rameno, zatímco u muže by to mělo být rameno, které je níž.

Šikmé linie ramen lze dosáhnout něko-lika způsoby. Člověka, který stojí, po-žádejte, aby se postavil mírně bokem (čímž zároveň docílíte natočení ramen) a aby váhu přesunul na jednu nohu. Se-dící osoby nechte jednoduše naklonit horní část těla směrem k fotoaparátu.

Zajímavý úhelNatočení hlavy na opačnou stranu, než kam směřují ramena, se obecně považuje za žen-skou pózu (tady vidíme, že jsou ramena nato-čena doleva, zatímco hlava směřuje doprava).

Linie očí

Hlava a ramena by tedy měly být téměř vždy natočeny vůči fotoaparátu v urči-tém úhlu, čímž se zároveň vytvoří šik-má linie očí. Je-li tato linie rovnoběžná se zemí, výsledný portrét působí příliš staticky. Mírné pootočení hlavy vnáší do snímku pohyb a napětí.

Obecně platí, že šikmé linie, trojúhelní-

ky a další nesouměrnosti jsou pro lid-ské oko přitažlivé a portrétům dodávají na zajímavosti a líbivosti. Je proto vždy vhodné pokusit se tyto tvary pomocí spojovací linie očí, s využitím ramen, brady, paží, dlaní a tak dále do portrétů zakomponovat v takové míře, jak jen to jde. Linie a  tvary navíc můžete využít i k tomu, abyste pohled lidí, kteří se na portrét podívají, nasměrovali k  tváři portrétované osoby.

© L

ev D

olga

chov

Určete náladu scény

Na výslednou náladu snímku i  dojem z  něj má vliv vaše rozpoložení, volba pozadí, způsob nasvícení scény, za-komponované barvy, povaha portréto-vané osoby i celá řada dalších faktorů. Proto je potřeba si vypěstovat určitou dovednost, abyste si uměli představit, jak bude výsledný portrét vypadat, a zároveň věděli, jakými dílčími kroky toho lze docílit.

V případě portrétu je prakticky v první řadě potřeba věnovat pozornost výra-zu, náladě a  řeči těla portrétovaného člověka. Abychom však mohli tyto as-pekty u portrétovaného člověka ovliv-

nit, musíme začít u sebe. Svou vlastní náladou a  svým vlastním chováním ovlivňujeme náladu a  chování druhé-ho. Veselý, uvolněný fotograf přenáší tyto charakteristiky na portrétovanou osobu a  to samé platí i  pro fotografa napjatého, vážného nebo zadumaného.

Nyní tedy máte za úkol vytvořit dva různé portréty: první bude vyjadřovat bezstarostnost a štěstí, druhý vážnost a  přemýšlení, a  měli byste toho do-sáhnout prací s  pocity, náladou, řečí těla a  výrazem portrétovaného člově-ka i volbou prostředí, barev, vhodných světelných podmínek atd.

Zamyšlený výrazVytvořit vážný, hloubavý portrét může být někdy těžké, jelikož od vážnosti a zamyšle-ní je jen krůček k rezervova-nému chování a zasmušilosti. Klíčem k úspěchu je s člově-kem mluvit klidným hlasem a nepřestat podávat potřebné instrukce, jsou-li potřeba.

© W

ran

gler

Cvič

ení

30 P ÓZ A A KO M P OZ I C E

Portrét energické osobnostiUdržování pohody i při přestávkách (např. při vyměňování objektivů nebo přestavění světel) představuje nezbytnou podmínku zábavy při fo-tografování – a zároveň předpoklad k vytvoření snímku plného energie, jako je tento.

PoznámkyR Jestliže chcete, aby se

portrétovaný člověk smál po celou dobu fotogra-fování, myslete na to, že nesmíte vypadnout ze své role a nijak onu náladu nenarušit. Zda se člověk baví a fotografo-vání si užívá, je patrné na očích i v řeči těla. Začnete-li se nudit, bude se nudit i on.

R Ústředním tématem portrétu musí být vždy fotografovaná osoba, takže prostředí i pozadí volte tak, aby celkové la-dění snímku doplňovaly a posilovaly jeho účinek, nikoli aby celou scénu přebily.

R Důkladně zvažte, jak účinek snímku ovlivňují zakomponované barvy. Různé tóny jednoho barevného odstínu evo-kují vážnost a navozují atmosféru přemýšlení, zatímco jasné, kontrastní barvy vnáší do obrázku energii, pohyb a napětí.

R Náladu i sdělení sním-ku mohou (v rozumné míře) výborně podpořit různé rekvizity a drobné detaily.

© Warren Goldswain

31C V I Č E N Í

O

P ÓZ A A KO M P OZ I C E42

Pózování vestoje

Čím víc toho z  portrétované osoby do snímku zahrnete, tím je pózová-ní komplikovanější a pracnější. Pokud fotografujete celou postavu nebo její tři čtvrtiny v  póze vestoje, pracujete s celým (případně téměř celým) tělem a každá jeho část musí být ve správné pozici a není snadné to všechno uhlí-dat. Od hlavy přes ramena, trup, paže, dlaně a dál až po prsty u nohou musí vše působit přirozeně a vypadat co nej-lépe.

Mezi svatebními fotografy koluje tako-vé rčení, že pózování začíná u  chodi-del. A něco pravdy na tom je. Natočí-li stojící člověk (případně celá skupinka) chodidla zhruba do úhlu 45 stupňů vůči rovině fotoaparátu, automaticky se tak vůči fotoaparátu natočí i boky a zbytek těla.

Nic vám samozřejmě nebrání postavit člověka k  fotoaparátu čelem. Jedná se o  plnohodnotnou techniku a  čím dál tím více využívanou pózu při fotogra-fování módy, nebo když vám jde o  to zdůraznit něčí velikost či sílu. Nicméně v případě žen bych byl opatrný, jelikož pak na snímku vypadají širší a silnější než ve skutečnosti. Tomuto efektu lze zabránit, když tělo zároveň mírně pro-hnou na jednu či druhou stranu, tak vyniknou jejich křivky a celý snímek se obohatí o půvabné linie.

V praxi dobře funguje také následující postup: Nechte portrétovanou osobu, aby natočila boky v určitém úhlu k fo-toaparátu a mírně zvedla jedno rameno (takže rovina ramen nebude vodorov-ná). Postoj by měl zůstat vzpřímený, s tím, že páteř bude lehce nakloněná na

jednu nebo druhou stranu (nikoli svis-lá), a pak se snažte z křivek a končetin vytvořit nějaké asymetrické tvary a ne-rovné linie, které portrétu dodají na za-jímavosti.

Aby měl člověk skutečně rovná záda, můžete mu pomoci instrukcí, ať si představí, že jeho tělem od chodidel nahoru až po hlavu prochází provázek a  že ho někdo za ten provázek táhne nahoru. Udržet rovný postoj a žádoucí zakřivení páteře je tak snazší.

Chcete-li, aby tělo portrétované osoby vytvářelo nerovnou linii, požádejte ji, buď ať se opře o stěnu či nějakou rekvi-zitu, nebo ať váhu celého těla přenese na jednu nohu (běžně na tu, která se nachází dál od fotoaparátu). Tímto způ-sobem také nezůstane vodorovná linie

Dynamické linieNa tomto snímku zachycu-jícím celou postavu krásně vidíme linii boků, která jednak není rovnoběžná se zemí, a jednak je natočená v určitém úhlu vůči rovině fo-toaparátu. Ramena a hlava se naklání a paže vytváří nerov-né linie a nesouměrné tvary, což portrétu ve výsledku pro-půjčuje dynamiku a přitahuje náš zrak k objektu snímku.

© Conrado

W

43P ÓZO VÁ N Í V E S TO J E

Přirozená pózaTady máme příklad přirozené a pohodlné pózy velmi vhodné pro muže. Tělo je opřené o zeď, boky a ramena nakloněné (vůči vodorovné), ruce v kapsách, paže pokrčené. Jen si dejte

pozor, aby mezi pažemi a trupem zůstal volný průhled, trocha volného prostoru, jinak by tělo mohlo působit příliš objemně.

boků, jelikož se při tomto postoji jeden bok mírně zvedne.

V  případě portrétů tří čtvrtin stojící postavy platí takové nepsané pravidlo „ořezávat“ tělo v místech mezi klouby, např. v oblasti stehen, lýtek nebo mezi lokty a zápěstím u portrétů více zblíz-ka. Když snímek končí v místě kloubu, naším očím se to prostě nelíbí.

V  souvislosti s  klouby vám mohu po-radit ještě jednu věc – ať jsou ohnuté. Vyzkoušejte pro ženu tuto pózu: jed-na ruka v  bok, paže půvabně ohnutá v  lokti a v zápěstí, noha, na které ne-spočívá váha těla, mírně pokrčená v koleni a možná i v kotníku. A rázem máte v záběru spoustu pěkných křivek, linií a tvarů.

Stejný postup můžete po určité úpravě použít i pro muže: Představte si muže opřeného o  stěnu, tělo opět natočené vůči rovině fotoaparátu v úhlu 30 až 45 stupňů. Skutečnost, že se opírá, auto-maticky znamená, že je jedno rameno výš než druhé. Požádejte ho, aby pokr-čil paže, čímž se dostanou dál od trupu a tělo bude působit štíhlejším dojmem – u  portrétů mužů sice štíhlost není zásadní, nicméně pokrčením rukou se zároveň vyrýsují svaly a to už žádoucí bezpochyby je. Hlava i  pohled mohou zůstat v rovině kolmé k foto aparátu.

Jako vždy platí, že nám jde o  to, co nejlépe využít fyzické charakteristiky postavy daného člověka, abychom do snímku zakomponovali líbivé tvary a linie a jejich pomocí směřovali pohled diváka k tomu nejpodstatnějšímu z celé scény.

© Edyta Pawlowska

W

P Ř I R OZ E N É S V Ě T LO56

Modrá je dobrá…Studený modrý odstín bílého světla může vypadat skvěle, zvlášť když jej ještě umocníte vhodným nastavením vyvážení bílé ve foto-aparátu. Odstín pokožky by však vždy měl zů-stat přirozený a odpovídat skutečnosti.

Vyvážení bílé a odstín pokožky

Naše oči jsou zázrakem přírody. Ne-ustále se přizpůsobují různým inten-zitám a  barvě světla, a  to okamžitě, den co den, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. Když přejdeme z jasného slunečního světla do tmavé místnosti osvětlené pouze svíčkami, oči reagu-jí na změnu a umožní nám orientovat se. Fotoaparáty bohužel to samé neumí. I ty nejlepší dnešní senzory nejsou tak dokonalé jako naše oči a bez naší asis-tence se neobejdou.

Barva světla

Naše oči jsou uzpůsobeny k  vidění za denního světla, takže světlo v poledne vnímáme jako bílé a v podstatě bezbar-vé. Toto jasné polední světlo předsta-vuje standard, který ovlivňuje vnímání světla ze všech dalších zdrojů. Světlo svíček nebo plamen se nám jeví jako oranžové a teplé, zatímco světlo ve stí-nu nebo pod mrakem se nám zdá s ná-dechem do modra a studené.

Pro toto pojetí různých barev světla se používá označení barevná teplota či teplota chromatičnosti světla. Barevná teplota se udává v kelvinech (K) a po-hybuje se od červených odstínů (kolem 1 800 K) přes neutrální bílé (5 000–6 000 K) až po modré (16 000 K).

Škála barevné teploty vám může připa-dat poněkud nelogická, jelikož světlu vnímanému jako teplé – např. západu slunce nebo plameni – odpovídá nízká barevná teplota. Nicméně je důležité se s tímto konceptem velmi dobře sezná-

mit, a  to co nejdříve, protože jeho vliv na fotografování je nesmírný.

Vyvážení bílé

Pokud jde o  různou barevnou teplotu světla, nejlépe bude hlavnímu zdroji světla odpovídat bílý objekt. V  míst-nosti osvětlené svíčkami bílá vypadá, jako by měla nádech do oranžova, ale naše oči mají úžasnou schopnost ne-ustálé kalibrace barevné teploty, takže bez ohledu na aktuální odstín světla dokážou po adaptaci bílou barvu objek-tů apod. stále vnímat jako bílou.

Senzor fotoaparátu však nic takového neumí a potřebuje, abychom mu s kali-brací barev pomohli. A k tomu, aby bílá skutečně vypadala jako bílá, ať už je barevná teplota hlavního zdroje světla jakákoli, nám slouží nastavení Whi-te Balance (WB) neboli Vyvážení bílé. Jeho změna pak ovlivňuje vzhled všech dalších barev, což se označuje jako tzv. barevná korekce. Nastavení WB tedy v podstatě upravuje způsob, jakým fo-toaparát reprodukuje barvy při aktuál-ní barevné teplotě světla. Vyvážení bílé lze nastavit několika způsoby. Existuje Automatické vyvážení bílé (Auto WB), které je u většiny současných fotoapa-rátů skutečně spolehlivé a u celé řady různých světelných zdrojů zvládá kali-braci barev na jedničku.

Nicméně sem tam, např. v přítomnosti několika různých zdrojů světla součas-ně (denní světlo ve spojení se světlem zářivky apod.), vás může automatické

vyvážení bílé zradit a výsledek nasta-vení je pak chybný. V takovém případě vám nezbývá než vyvážení bílé nasta-vit ručně.

Dále se nabízí možnost zvolit některé z  předem nastavených vyvážení bílé, která vždy počítají s podmínkami typic-kými pro určitý druh hlavního zdroje světla; pokud jej známe, pak si stačí jen vybrat. Téměř každý fotoaparát dnes nabízí přednastavení pro denní světlo (Daylight), pod mrakem (Cloud), stín (Shade), klasickou žárovku (Tungsten), fluorescenční zářivku (Fluo rescent) a někdy i jiné.

Profesionální fotograf může pracovat s Uživatelským (Custom) nebo Ručním (Manual) vyvážením bílé. Někteří zku-šení profesionálové nastavují číselnou hodnotu barevné teploty v  kelvinech

© Beboy

W

57V Y VÁ Ž E N Í B Í L É A O D S T Í N P O KOŽ K Y

Zlaté chvilky s těmi nejbližšímiObecně platí, že lidské pokožce nejvíc sluší nastavení vyvážení bílé, které dá teplejší vý-sledek, i když přesně neodpovídá skutečné ba-revné teplotě v daném čase a na daném místě. Nicméně mírné zveličení aktuálních podmínek může v lidech, kteří si snímek prohlíží, vyvolat určitou náladu či emoci (v tomto případě vře-lost a pocit bezpečí) a také informovat o místě a denní době pořízení snímku.

a ve většině případů se nespletou. Pro obyčejné smrtelníky je tu pak Uživatel-ské vyvážení bílé.

Uživatelské vyvážení bílé nastavíte tak, že na objektiv fotoaparátu nasadíte ne-utrální matný filtr, díky kterému získá-te průměrné vyvážení bílé pro danou scénu, tento stav se uloží do paměti fo-toaparátu – a dokud nastavení nezmě-níte, bude fotoaparát jako uživatelské vyvážení bílé vždy používat toto na-stavení. V nouzi lze stejným způsobem použít třeba kus bílého kartonu vypl-ňujícího celý záběr.

Druhý způsob, jak nastavit uživatelské vyvážení bílé, vyžaduje zakoupení 18% šedé karty, kterou přidáte do záběru za světelných podmínek, které máte k dis-pozici pro konkrétní portrét. V  tomto případě je vhodné fotografovat v  re-žimu RAW, který umožňuje měnit při konverzi nejrůznější nastavení včetně vyvážení bílé, aniž by utrpěla kvalita snímku. V  konvertoru RAW kliknete na šedou kartičku a nastavíte uživa-telské vyvážení bílé pro danou scénu, které můžete použít pro všechny další snímky pořizované za stejných světel-ných podmínek – software totiž ví, jak by měla vypadat 18% šedá, a na základě toho dokáže odpovídajícím způsobem upravit také všechny další barvy na snímcích.

Pro obě techniky platí, že byste měli nastavení po práci vymazat, jinak bys-te s  ním mohli omylem fotografovat i příště, ale za jiných světelných pod-mínek.

Pochopení fungování vyvážení bílé je nezbytné pro každého fotografa bez ohledu na žánr. Díky této funkci upra-víte nepřirozené světlo, aby vypada-lo dobře, a  také vám nabízí možnost uplatnit svoje tvůrčí ambice. V portrét-ním fotografování má však správné vy-

vážení bílé obzvláštní význam, jelikož každý nevhodný a nepřirozený barevný tón způsobený nesprávným vyvážením bílé se promítne do odstínu pleti por-trétované osoby.

Lidský mozek má v sobě zakódovanou neuvěřitelně přesnou představu, jak má lidská pokožka vypadat (ať už jde o barvu, tóny nebo texturu). Když od-stín pokožky vnímáme jako nesprávný a nepřirozený, působí pak stejně i celý portrét. Nastavení vyvážení bílé při fo-tografování na příliš nízkou hodnotu může způsobit, že pokožka a rty budou mít nádech do modra a  budit dojem, který ve většině případů opravdu není žádoucí! Pokud je vyvážení bílé naopak nastavené na až přehnaně vysoké hod-noty (např. na stín při fotografování na slunci), portrétovaná osoba bude podezřele nažloutlá, naoranžovělá až načervenalá, jako by trpěla vysokým krevním tlakem nebo žloutenkou.

Portrétní fotografové obecně mírně přidávají teplé odstíny, protože taková barva pokožky charakterizuje zdravé lidi plné života, podobně jako opálení

od sluníčka. Většinou je vhodné nasta-vit správné vyvážení bílé a v postpro-dukci je pak mírně posunout směrem k teplejším odstínům.

Důležité bezpochyby je, aby konkrétní vyvážení bílé odpovídalo portrétované osobě, tvůrčímu záměru, místu, ná-ladě i  scéně. Pamatujte – kaž dý jsme jiný. Stejné vyvážení bílé pro člově-ka s  velmi bledou pletí a  pro někoho s  tmavou pokožkou povede ke značně odlišným výsledkům. Pleť Evropana, Asiata nebo Afričana bude reagovat na vyvážení bílé rozdílně a i v rámci každé z  těchto základních kategorií najdete škálu různých typů pleti. Je tedy zřej-mé, že bez osvojení si správného a přes-ného nastavení vyvážení bílé se žádný dobrý portrétní fotograf ne obejde.

© Konstantin Sutyagin

Interiér a denní světlo

Do okna orientovaného na sever ne-dopadá nikdy během dne sluneční svit přímo, a proto je jeho světlo velmi měk-ké a v průběhu dne se jeho vlastnosti příliš nemění. Toto svěží, rozptýlené světlo je velmi lichotivé a ideální pro portrétování. Jestliže nemáte k  dispo-zici žádné okno orientované na sever, použijte jiné a zatažená obloha také za-ručí měkké, rozptýlené světlo. Pokud si slunce nedá říct a ne a ne se schovat, zkuste okno zakrýt difuzérem (tenkou látkou z  rozptylujícího, průsvitného materiálu, v nouzi postačí třeba bílé prostěradlo), který ostré sluneční svět-lo zjemní a rozptýlí.

Při nedostatku světla umožňují dnešní fotoaparáty pracovat i  s vysokou citli-vostí ISO, můžete vyzkoušet zvýšit ISO na 1600 nebo víc. Nezapomeňte však zkontrolovat rychlost závěrky, která by neměla klesnout pod 1/60 sekundy a může být klidně ještě rychlejší. Tak výrazně snížíte riziko rozostření sním-ku vlivem nechtěného pohybu, ať už portrétované osoby nebo fotoaparátu. Vyšší rychlosti závěrky ale vyžadují odclonění objektivu, které zase ovliv-ňuje hloubku ostrosti. A  všechny tyto aspekty je třeba sladit, takže experi-mentujte a  buďte připraveni přijmout i kompromis, když to bude nutné.

Výrazný kontrastPodle zákona nepřímé závis-losti na čtverci vzdálenosti se intenzita světla na různých částech objektu snižuje tím rychleji, čím blíž ke zdroji světla se objekt snímku na-chází. V praxi to znamená, že když portrétovanou oso-bu umístíte blízko k oknu, osvětlí se pouze ona a její okolí zmizí v hlubokém stínu. Když bude osoba od okna dál, bude i její větší okolí osvětle-né zhruba stejně, světlo jen nebude tak intenzivní, což se však dá upravit nastavením expozice.

© G

risc

ha

Geo

rgie

w

Cvič

ení

60 P Ř I R OZ E N É S V Ě T LO

PoznámkyR Když si představujete, jak bude snímek,

na který se chystáte, vypadat, musíte vzít v úvahu řadu faktorů. Jak velké okno máte k dispozici a jaké světlo jím pro-chází? O jaké se jedná prostředí a jaké může být pozadí? Měla by být v portrétu zakomponovaná i část místnosti? Měla by portrétovaná osoba stát, anebo se-dět? Půjde o portrét celé postavy, nebo jen tváře? Jak ovlivňuje nasvícení scény vzdálenost osoby od okna?

R Pokud to bude v souladu s vaším tvůrčím záměrem, klidně do portrétu zakompo-nujte i okno. Kontrolujte ale dynamický rozsah mezi nejsvětlejšími a nejtmavší-mi částmi scény.

Okno jako součást portrétuKdyž se rozhodnete do portrétu zahrnout i místnost nebo okno, vždy přemýšlejte, ja-kým způsobem to ovlivní celkovou náladu portrétu a dojem z něj. Nezapomeňte, že zakomponování okna může vést k přesvět-lení některých míst – nicméně to nemusí být nutně na škodu, pokud je dokážete dostat pod kontrolu (přepaly by neměly být na zásadních místech snímku, pokud to není váš záměr).

© MNStudio

61C V I Č E N Í

Z předchozí kapitoly víme, kde očekávat nejlepší přirozené světlo a jak s ním zacházet. S tímto typem světla si po staletí umělci vystačili, nicméně ne vždy nám přirozené světlo může poskytnout přesně ty světelné podmínky, jaké potřebujeme nebo jaké vyžaduje specifická zakázka či úkol. V dnešní době si však můžeme vytvořit vlastní osvětlení ve studiu pomocí fotografických světel a blesků nebo s nimi doplnit či vylepšit přirozené světlo, pokud foto-grafujeme venku.

Studiové osvětlení umožňuje vytvořit různé světelné efekty a proměňovat nálady snímku a také s ním lze, na rozdíl od přirozeného světla, různě ma-nipulovat a modifikovat jej: měnit tvar světla, jeho vlastnosti, přesně určit intenzitu a  tak dále. Jedno světlo posunout tam, druhé přidat sem, během okamžiku proměnit tvrdé světlo na měkké a naopak, nebo dokonce snížit vý-kon zdroje – nic z toho není problém. Se studiovými světly si může fotograf kdykoli vytvořit jakýkoli typ nasvícení scény tak, aby přesně odpovídalo jeho představě nebo požadované náladě a účinku portrétu.

Naučit se používat různé druhy studiových světel, modifikátorů světla a dal-ších doplňků určených k úpravě světelných podmínek může vyžadovat roky praktických zkušeností. Zvládnutí práce se studiovým osvětlením je běh na dlouhou trať, nicméně už porozumění samotným základům představuje dob-rý odrazový můstek.

Obecně platí, že máte na výběr ze dvou typů studiových zdrojů světla: zábles-kových a stálých, a každý z nich má své výhody a nevýhody. Smyslem ná-sledující kapitoly je poskytnout ctižádostivým fotografům základní přehled různých technologií a postupů studiového osvětlení. (Podrobnější informace najdete v jiné publikaci této řady – Fotografie v praxi: SVĚTLO A SVÍCENÍ –, kterou můžete zakoupit na www.zonerpress.cz.)

Studiové osvětlení

S T U D I O V É O S V Ě T L E N Í90

Další pomůcky

Při práci se studiovými světly, ať už zá-bleskovými zařízeními nebo trvalými zdroji, můžete využívat celou řadu růz-ných pomůcek a  modifikátorů, abys-te světlo zdroje rozptýlili, usměrnili, odrazili, změkčili, koncentrovali nebo snížili či zvýšili jeho intenzitu. Po-kud jde o osvětlení, ve studiu nad ním máme absolutní moc. Většina fotografů si navíc nechává natřít stěny ve studiu neutrálně – na bílo nebo na černo, aby světlo, které se od nich odráží, nemělo barevný nádech a aby mohli stěny vy-užít buď pro omezení šíření světla nebo jako ohromnou odraznou desku.

Klasické parabolické refl ektory

Parabolické reflektory patří mezi stáli-ce, pokud jde o doplňky ke studiovému osvětlení. Jedná se o kovový nástavec tvaru misky či vypouklého talíře, který se přidělává přímo k hlavě blesku nebo monobloku – bez reflektoru vypadá blesk jen jako „holá žárovka“.

Parabolické reflektory mají obvykle vnitřní plochu bílé nebo stříbrné barvy a liší se od sebe různou mírou hloubky a  zakřivení, takže můžete velmi přes-ně ovlivňovat vyzařovací úhel, rozptyl i  kvalitu světla. Světlo záblesku do-padne na zakřivený povrch uvnitř re-flektoru, odrazí se od něj, a  tak dojde k rozptýlení světla do mnoha různých směrů. Velikost rozptylu je dána prů-měrem a hloubkou reflektoru. Hluboký reflektor o malém průměru světlu dodá jasný směr díky velmi malému vyza-řovacímu úhlu, zatímco široký, mělký reflektor – reflektor s velmi širokým

vyzařovacím ůhlem – vytvoří široký pruh měkkého světla, které je lichotivé a rozptýlené.

Širokoúhlý reflektor se většinou po-užívá spolu se studiovým deštníkem – široký pruh světla, který reflektor vytváří, vyplní vnitřek deštníku, a tak ještě zvětší rozptyl a odraz světla (s ten-kým pruhem světla by to nefungovalo – světlo by vyplnilo jen střed deštníku).

Speciální typ reflektoru představuje tzv. beauty dish, který má ve svém stře-du přímo před bleskem nebo trvalým zdrojem malou kruhovou destičku brá-nící světlu, aby osvítilo portrétovanou osobu přímo. Destička totiž způsobí, že se všechno světlo odrazí do vnitřku re-flektoru, a pak odsud odchází ve velmi měkké podobě, s  výjimečně zkrášlují-cím účinkem. Reflektory beauty dish mívají bílou barvu, jsou velmi široké (např. 22 palců v průměru) a mělké.

Reflektory lze opatřit řadou modifiká-torů, např. voštinami, které světlu do-dávají směr. Voštinu podobně jako včelí plástev tvoří řada stěn vytvářejících ot-vory, které nutí světlo putovat dál v jed-nom směru a nedovolí mu se rozptýlit. Mezi další doplňky reflektorů patří di-fuzní panely, barevné gely a další.

Studiové deštníky

Studiové deštníky se jako modifikátory světla mezi fotografy těší velké oblibě, protože se snadno přenáší a  také moc nestojí. K  dostání jsou v  mnoha veli-kostech a  barvách, stačí si jen správ-ně vybrat podle toho, jakého účinku

chcete dosáhnout. Funguje to tak, že do deštníku namíříte zdroj světla, tam se světlo odrazí a rozptýlí a dál putuje v přímkách pod mnoha různými úhly, a tak vzniká líbivé, měkké osvětlení.

Deštníky tedy slouží k rozptýlení světla do velké plochy a  vytvoření měkkého světla s  „obalovacím“ účinkem, které už nevyžaduje žádné další výplňové světlo. Jedná se o světlo, které má moc zkrášlovat rysy obličeje a  také v očích portrétované osoby vytváří důležité odlesky, nachází-li se ve správné pozici. Vnitřek deštníků tvoří bílá nebo stříbr-ná odrazivá látka (zvenku jsou deštní-ky černé, aby žádné světlo neunikalo skrz). Existují však i deštníky průsvit-né, které také slouží k rozptýlení svět-la, nicméně na rozdíl od bílých nebo stříbrných deštníků je v tomto případě světlo více směrované. Hlavní nevýho-du studiových deštníků obecně před-stavuje nežádoucí „rozlévání“ světla po okolí, např. na stěny, od kterých se může odrážet zpět na fotografovanou scénu, a to nám může nasvícení scény zkomplikovat.

Softboxy

Softbox je dnes zřejmě tou úplně nejob-líbenější osvětlovací pomůckou. Jedná se v podstatě o krabici vystlanou odra-zivým materiálem a průsvitnou před-ní stěnou – a  i tady platí, že čím větší softbox, tím měkčí světlo. Nejčastěji se setkáte se softboxy obdélníkovými, ale existují i softboxy šesti nebo osmihran-né. Vnitřní odrazný povrch softboxů je opět bílý nebo stříbrný, zatímco vnější stranu tvoří černá látka, aby světlo skrz

W

W

91D A L Š Í P O M Ů C K Y

SkladnostTento malý komínek slouží k na-sazení na externí blesk, ale exis-tují i větší, které se používají se zdroji trvalého osvětlení.

látku neunikalo. Od deštníků se soft-boxy liší hlavně v  jedné věci – přední stranu softboxu kryje průsvitná nylo-nová vrstva, která produkované světlo rozptyluje. U  některých typů najdete takových difuzních vrstev dokonce ně-kolik, aby byl rozptyl ještě větší a světlo ještě měkčí.

Softbox zachycuje světlo zdroje a  od-razná látka uvnitř ho přeměňuje na měkké, rozptýlené, podobné přirozené-mu světlu procházejícímu skrze okna na sever. Světlo opouštějící softbox je však ve srovnání se studiovým deštní-kem více směrované, takže nedochází k přílišnému rozlévání světla do okolí. Světlo se tedy u  sofboxů ovládá snáz než u  deštníků. Účinek softboxů lze

dále upravovat pomocí doplňků, jako jsou různé voštinové mřížky, které světlo ještě více usměrňují.

Komínky

Komínek je malý kuželovitý nástavec, který světlo vytvaruje do tenkého pa-prsku. Velikost paprsku samozřejmě určuje průměr komínku – čím menší komínek, tím tenčí pruh světla. Komín-ky se většinou používají jako doplňkové osvětlení vlasů či jako tzv. „kicker light“ (bodové světlo osvětlující zezadu por-trétovanou osobu, zejména hlavu a ra-mena a oddělující je od pozadí, viz také stránky 99 a 101).

Výběr správného doplňkuObecně platí, že deštníky mají větší rozptyl světla, zatímco softboxy poskytují světlo více směrované. To znamená, že oba typy doplňků mohou najít uplatnění, záleží na vašich kon-krétních potřebách.

© LumiQuest

Vyzkoušejte různá uspořádání

Změnou pozice, velikosti a výkonu světelných zdrojů můžete zdokonalit nasvícení scény a vytvořit širokou paletu nálad a stylů portrétu, a to i s poměrně málo početným vybavením. Mnohem víc než na počtu svě-tel nebo celkovém výkonu totiž záleží na jejich sou-činnosti a  vzájemných poměrech. Náladu a  výraz portrétu nejvíce ovlivňuje poměr množství světla z hlavního zdroje a světla doplňkového, výplňového. Rozdíl mezi těmito dvěma zdroji světla určuje, zda je objekt snímku nasvícen rovnoměrně, nebo s  vy-sokým kontrastem mezi světlými a  tmavými místy snímku. Poměr 1 : 1 znamená, že se výkony hlavního a doplňkového světla shodují (takže rozlišení na svět-lo hlavní a  doplňkové pak pozbývá smyslu). Poměr 2 : 1 vyjadřuje, že je hlavní světlo dvakrát silnější ve

srovnání s výkonem doplňkového světla (a v případě poměru 3 : 1 třikrát silnější atd.). Za předpokladu, že se s každým clonovým číslem zdvojnásobuje intenzi-ta světla, pak lze poměru 2 : 1 dosáhnout, když hlav-ní světlo nastavíte o jedno clonové číslo jasnější než světlo doplňkové (nebo o  1 2/3 clonového čísla výš, pokud chcete dosáhnout poměru 3 : 1; 2 clonová čís-la odpovídají poměru 1 : 4). Běžně se většina portrétů pořizuje s poměrem 2 : 1 nebo 3 : 1 a rozdíl lze doladit změnami nastavení o 1/3 clonového čísla.

Vaším úkolem tedy nyní bude rozhodnout se, zda vy-tvořit rovnoměrně nasvícený portrét, portrét s vyso-kým kontrastem mezi světlými a tmavými oblastmi snímku, anebo něco mezi tím.

Vyvážení zdrojůTento snímek je příkladem nasvícení v poměru 1 : 1. Muže osvětluje z každé strany jedno světlo tak, že uprostřed tváře vzniká stín. Rozhodně se jed-ná o neobvyklé uspořádání, ale funguje, a to díky tomu, že pravé mužovo oko ze stínu částečně vystupuje.

© H

olbo

x

Cvič

ení

102 S T U D I O V É O S V Ě T L E N Í

PoznámkyR Jaký poměr mezi intenzi-

tou hlavního a doplňko-vého světla bude ideální vzhledem k tomu, jaký typ portrétu se chystáte vytvořit? Bude lepší rov-noměrné nasvícení, nebo výrazný kontrast?

R Nezapomeňte, že intenzi-tu světla ovlivníte nejen upravením výkonu, ale i změnou vzdálenosti od portrétované osoby.

R Ve vztahu k náladě por-trétu a účinku, který by podle vás měl mít, po-suďte také pozici a výkon zadních světel či světel osvětlujících pozadí.

Nerovnoměrné nasví-cení

Poměr výkonu hlavního a doplňkového světla určuje celkový výraz portrétu. Běžně se používá poměr 2 : 1 nebo 3 : 1 (v případě tohoto snímku je použit poměr 3 : 1), protože tak zůstávají zachovány smě-rovost světla hlavního zdroje i detail ve stínech.

© Subbotina Anna

103C V I Č E N Í

U

P R O S T Ř E D Í122

Portréty v kontextu s prostředím

Portréty zachycující osobu v  určitém prostředí jsou doménou redakčních a  reportážních fotografů, kteří potře-bují zobrazovat lidi na konkrétních místech, v určitém čase a  za specific-kých podmínek. Takové kontextuální portréty se zásadně liší od portrétů v  neutrálním prostředí, kterým jsme se věnovali v  předchozích kapitolách. U nich bylo žádoucí zvolit scénu, kte-rá bude maximálně nekonkrétní, ano-nymní, co se místa a času týče, a bude pokud možno vytvářet čisté, jednolité pozadí. U kontextuálního typu portré-tu však platí pravý opak – prostředí je plnohodnotnou, nedílnou součástí por-trétu a nabízí určitou formu vyprávění, epizodní příběh ze života portrétované osoby.

Kontextuální typ portrétu zobrazuje lidi ve specifickém prostředí, na kon-krétním místě či v  určité situaci, aby nám zprostředkoval více než jen jejich fyzickou podobu. Může se zaměřovat na jejich oblíbené místo, zachycovat je při práci či při zábavě apod. a zároveň může vypovídat i o subtilnějších zále-žitostech jako náboženském přesvěd-čení, zvycích, společenském postavení, preferencích či dovednostech a schop-nostech daného člověka. Příkladem může být portrét farmáře soustředící se na hrubé dlaně s  hlínou za nehty. Takový portrét velmi jasně vypovídá o  farmářově životě a  práci, více než kdyby zobrazoval farmářův celkový fy-zický vzhled.

Kontextuální portrét tedy může zahr-

Výpovědní hodnotaKontextuální portréty zachycují člověka na konkrétním místě v interiéru či v exteriéru a zprostředkovávají nám víc než jen fyzickou podobu – např. jeho zájmy, každodenní činnos-ti či oblíbená místa.

novat všechno od prostého zachycení osoby na jejím oblíbeném místě (třeba s jejími psy) až po důkladné studie člo-věka v jeho přirozeném prostředí nebo při práci – ať už má jít o řidiče kamio-nu, baletku, cyklistu či zahradníka. Ze strany fotografa samozřejmě takový snímek vyžaduje mnohem víc plánová-ní a průzkumu. Nelze jen někam přijít a párkrát zmáčknout spoušť; ale stále platí, že si musíte dát pozor, aby poza-dí snímku neobsahovalo příliš rušivé prvky.

Takové plánování zahrnuje nejen hle-dání nejvhodnější či nejpůsobivější denní doby pro pořízení portrétu s kon-textem, ale zejména zkoušení různých kompozičních řešení, výběr rekvizit,

přípravu fotografických pomůcek a  osvětlení nebo i  případné získávání povolení, abyste se na určitá místa vů-bec dostali.

Kontextuální portréty jsou sice nároč-nější na přípravu, ale na druhou stra-nu nabízejí větší volnost v  provedení snímku, a tím pádem i prostor pro ex-perimentování a  vytvoření skutečně výjimečných, poutavých obrázků. Klí-čem k úspěchu je soustředit se na prvky, které podpoří příběh portrétu. Když do

© Pressmaster

Wsnímku zahrnete i nepodstatné, vedlej-ší detaily, příběh se začne komplikovat anebo dostane úplně jiný směr (i když i to může být někdy záměrné…).

Jelikož vám jde o  zachycení povaho-vých vlastností či osobních názorů portrétované osoby, je důležité, abyste začali trénovat své fotografické vidění a všímali si gest lidí, znaků sociálního postavení a tak dále. Tento typ portrétu obvykle nevyžaduje standardní pózo-vání, což je výhoda. Portréty pak působí velice neformálně a přirozeně, protože portrétovaná osoba se prostě chová tak jako vždycky…

Vhodné vybavení

Docela často, i  když úplně pravidlem to není, bude žádoucí dostat do záběru

více z okolního prostředí, takže u  to-hoto typu portrétů nejvíce využijete širokoúhlý objektiv. To znamená, že se portrétovaná osoba v záběru relativně zmenší, a  tak je potřeba ji postavit na místo, z něhož bude jasně vystupovat a přitahovat si pozornost. Důležitá vi-zuální vodítka provázející celým příbě-hem diváka při prohlížení snímku musí být rozmístěna promyšleně, ale  není třeba je příliš zvýrazňovat. Širokoúhlý objektiv sám zdůrazní důležité prvky v popředí. S teleobjektivem zase může-te získat neobvyklý nebo líbivější úhel pohledu. Nebojte se experimentovat!

Jelikož se snažíte do portrétu zahrnout i  podstatné části okolního prostředí, zacloňte více objektiv, obvykle je vhod-né cokoliv mezi f/8 a f/16, což následně bude vyžadovat vyšší ISO, což by nemě-lo moderním digitálním zrcadlovkám

Podněcujte otázky – vizuálněKde asi pracuje? Co všechno jeho práce obná-ší? Je úspěšný? V práci trávíme spoustu času, takže se jedná o vděčné téma kontextuálních portrétů, stačí jen zakomponovat ta správná vizuální vodítka.

dělat problémy. Dál můžete potřebovat i nějaké to fotografické světlo, nicméně pro tento typ portrétu je vždy nejlep-ší využívat pouze dostupné, přirozené světlo. Snímek totiž nesmí působit stu-diově, jinak ztratí přesvědčivost. Pokud se přece jen rozhodnete pro nějaké to doplňkové osvětlení, ujistěte se, že je jeho světlo dostatečně rozptýlené a že odpovídá přirozeným světelným pod-mínkám na místě.

© Diego Cervo

O

R E T U Š O VÁ N Í A P O S T P R O D U KC E136

Správný odstín pokožky

I správný odstín pokožky může být tím rozhodujícím faktorem, který dělí špat-ný portrét od nadprůměrného. Lidé ne-chávající se dnes portrétovat většinou očekávají dokonalý snímek, protože jsou ze všech stran krmeni hromadou obrázků nereálně bezchybných mužů a žen, ať už v časopisech, televizi či na filmovém plátně. Důležitou podmínkou úspěchu je proto i správný odstín a tón pleti.

Metoda CMYK

Tak jako v mnoha jiných oblastech fo-tografie, i  tady existuje více možných postupů, jak dosáhnout stejného vý-sledku, a každý z nás si postupně najde vlastní způsob práce. Nejsnáze lze ba-revný odstín pokožky upravit pomocí nástroje Eyedropper (kapátko), který je součástí snad všech aplikací pro práci s  fotografiemi nebo bitmapovou grafi-kou.

Když kapátkem kliknete na čelo či tvář portrétované osoby, ukáže se vám re-lativní procento každé ze základních složek barvy na tomto místě. Tato pro-centní zastoupení se pak dají pozměnit na základě srovnání se standardním zastoupením těchto základních barev pro různé typy pokožky. Tato nastavení či vzory najdete na internetu a různých online fórech nebo se k nim po letech praktických zkušeností dopracujete sami.

Jako příklad vezměme portrét s model-kou asijského původu. Použijeme ka-pátko, abychom odhalili procentuální zastoupení jednotlivých barev. Po po-

Nástroje pro konzis-tentnost

Profesionální úpravy odstínu pokožky začínají snímkem barevného vzorníku, jaký vidíte na tomto obrázku. Ne-zbytnou podmínkou úspěchu je však i správně kalibrovaný monitor a tisk na kalibrované tiskárně.

rovnání se standardními procentuální-mi obsahy možná zjistíme, že procento modré je příliš vysoké na úkor žluté (jedná se o tzv. komplementární čili do-plňkové barvy). A pak můžeme použít různé nástroje: úrovně, křivky, kanály, vyvážení barev nebo jakoukoli další metodu, která nám umožní barvy upra-vit, abychom odstín pokožky vylepši-li. Všechno lze provést v modelu RGB, nicméně pro úpravy odstínu pokožky se za vhodnější považuje práce v  reži-mu CMYK (tj. se základními složkami barev C (Cyan, azurová), M (Magenta, purpurová), Y (Yellow, žlutá) a K (blacK, černá).

Terč Gretag Macbeth

O  něco lepší metodou je použití šedé karty nebo kalibračního terče (např. Gretag Macbeth), což jsou sady obdél-

níkových plastových vzorníků různých barev, včetně bílé, šedé a černé (které se hodí při nastavování expozice a vyvá-žení bílé) či široké škály odstínů barev pokožky. Jedna sada obsahuje buď 24, nebo až 140 barevných vzorků, přičemž ta největší varianta má pro barvy po-kožky 14 různých odstínů, se kterými můžete svoje snímky poměřovat. Vzor-níky se tisknou pod přísnou kontrolou, takže jsou skutečně velmi přesné. Terč se dodává společně s programem, který zná barvy jednotlivých vzorků, takže jejich vzájemným porovnáním dokáže upravit barvy i expozici fotografií.

Podobně jako pro šedé karty platí i pro barevné terče, že je musíte vyfotogra-fovat ve stejných světelných podmín-kách, v  jakých pak budete pořizovat portrét, a  pokud možno také přesně na místě portrétované osoby (požá-dejte ji, ať na jedno zmáčknutí spouš-tě vzorník podrží). Tento snímek lze pak použít jako referenční pro všechny další snímky pořízené ve stejných svě-telných podmínkách (pokud provede-

© Su

slik1983

IU

137S P R ÁV N Ý O D S T Í N P O KOŽ K Y

Rozmanitost odstínůOdstín pleti představuje stejně důležitou cha-rakteristiku portrétované osoby jako její oči, ústa či výraz tváře, a je proto nezbytné umět jej správně zachytit.

te v  rámci scény nějaké změny, např. upravíte rozestavění světel nebo pozici portrétované osoby, je třeba pořídit další referenční snímek se vzorníkem, který pak použijete pro všechny další snímky vytvořené v  nových podmín-kách).

Software, který jste dostali s kolorimet-rem, navíc dokáže vytvořit při konkrét-ních světelných podmínkách barevný profil (ICC profil) speciálně pro váš fo-toaparát obsahující veškeré informace o  tom, jak senzor vašeho fotoapará-tu zaznamenává barvy, protože mezi

jednotlivými fotoaparáty i  objektivy existují větší či menší rozdíly. Pomo-cí tohoto barevného profilu se potom upraví zobrazení barev a  vy máte jis-totu, že barvy jsou správné. Nicmé-ně zkušení fotografové využívají tyto úpravy jen jako výchozí bod. Odstín po-kožky musí vypadat přirozeně, ale čas-to není na škodu dodat snímku např. teplejší tóny, aby byl pro oko přitažli-vější. Zkušení fotografové proto vyge-nerovaný barevný profil případně ještě upraví, aby dosáhli snímků s  o  něco teplejšími a sytějšími tóny. Takový vy-lepšený barevný profil se dá uložit a lze

jej v budoucnu znovu aplikovat, pokud budete fotografovat ve stejných světel-ných podmínkách (ačkoliv profesioná-lové si pro jistotu vytváří pokaždé nový barevný profil, aby byla zaručena přes-nost a jednotnost).

© Ervin Usman © Oknoart

Každý fotograf se alespoň jednou dostane do situace, že má vyfotografovat portrét – což znamená spojit technické dovednosti, estetické cítění a schopnost navázat kontakt s fotografovaným, dokázat vidět nejen jeho vnější vzhled, ale i jeho vnitřní svět a najít způsob, jak to převést do snímku, navíc tak, aby to bylo – alespoň ve většině případů – pro fotografova-ného přijatelné, ne-li přímo lichotivé.

Michael Freeman ukazuje, jak lze dosáhnout půso-bivých portrétů klasickými i moderními postupy. Naučíte se základům práce s modelem, jak ho uvolnit a nechat působit jeho přirozenost, jak při fotografo-vání dosáhnout přátelské, ale přitom profesionální atmosféry.

Poznáte význam a použití různých póz a postojů, na-učíte se základům portrétování, ať již půjde o portrét s hlavou a rameny, celého těla nebo jakýkoli jiný.

Působivý portrét znamená především ovládnout a dokázat kreativně využít světlo. Je jedno, zda půjde o světlo přirozené nebo umělé v ateliéru – naučíte se s ním pracovat, využívat ho i přetvářet pro své potře-by, ať už to znamená měnit směr, odrážet nebo změk-čovat přirozené a dostupné světlo nebo pracovat v ateliéru nebo exteriéru s jedním, dvěma i více svět-ly včetně všech doplňků a modifi kátorů, které může-te pro změnu charakteru světla použít. (Více k této problematice najdete v samostatné publikaci Světlo a svícení z této řady.)

Rovněž se podíváte na základy postprodukčních úprav portrétu: od barevného ladění a zdokonalení podání pleťových tónů, úpravu tvaru a rysů obličeje a postavy až po drobné retuše, které slouží k odstra-nění nebo potlačení některých prvků, nebo naopak ke zvýraznění jiných. Cílem je vytvoření portrétu, který dokáže podat výstižný, zajímavý a také lichotivý ob-raz portrétované osoby.

MICHAEL FREEMAN FOTOGRAFIE V PRAXI

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXIPORTRÉTTato knižní řada je praktickým průvod-

cem pro každého fotografa a každá z knih se speciálně zaměřuje na jediné téma. Je jedno, čím, jak a proč fotografujete, zde najdete odpověď na většinu problémů, se kterými se v praxi můžete potkat.

DIGITÁLNÍ ÚPRAVYR Naučte se používat vhodné nástroje

k dopilování svých snímků a vytvořte si správné workflow.

EXPOZICER Získejte jistotu v různých nastaveních

fotoaparátu a ponechte tak automatické režimy na pospas osudu.

KOMPOZICER Vycvičte si správné fotografi cké oko, abyste

mohli vybrat ty nejlepší scény a vytvořit úžasné snímky.

SVĚTLO A SVÍCENÍR Naučte se vidět „světlo“ a pořídit fotografi e

i v těch nejobtížnějších světelných podmínkách.

ČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIER Co a jak fotografovat černobíle, jak převádět

barevné snímky do černobílé verze a jak černobílé snímky úpravami vylepšit.

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXIDIGITÁLNÍ ÚPRAVY

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXIEXPOZICE

FFIE V PRAXI FOTOGRAAFI

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXIKOMPOZICE

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

RRAXXI FOTOGRAFIE V PRRA

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXIČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIE

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

Zoner Presstel.: 532 190 883e-mail: knihy@zoner.czwww.zonerpress.cz

ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno 9 7 8 8 0 7 4   1 3 2 3 1 5

ISBN 978-80-7413-231-5KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1231DOPORUČENÁ CENA: 269 KČ